Tímto výňatkem z textu Jarka Nohavicy jsem to krapet zjednodušila. Pravdou je, že v těchto dnech máme krásnou a zrovna dnes pořádnou zimu a já se tím pohledem opravdu kochám. Když jsem před lety přijela do Prahy, jakoby tady zima vůbec neexistovala. Spíš nějaká mutace podzimu s jarem. Zima začínala až za hranicemi Prahy. Když jste je přejeli, jako byste se dostali bránou z této dimenze do světa, kde čas a všechno ostatní běží, jak má. Vyjedu z jara, skoro vyhlížím sněženky, a v Kladně je sněhu do půl lýtek. Je taky pravda, že když jsem odjížděla z Ostravy, říkala jsem z legrace: „A jeden z důvodů, proč odjíždím, je, že v Praze vždycky bývá tepleji.“ Ale v tomto období mi to vadilo.
Foto: Milena Langerová
A naopak, když se mnou přijel přítel do Ostravy, byl jako na jiné planetě on. Všude bylo plno sněhu a lidé to brali zcela přirozeně, „bo to tak prostě ma byt“, i když závěje byly na denním pořádku ve městě a ne jen na horách. A když si to v centru po Nádražní ulici svištěl traktor, přítel na to koukal s otevřenou pusou. Až v té chvíli mi došlo, že přece jen vypadá zvláštně, když po městě jezdí traktory. Ale aspoň nám to tam v té Ostravěnce pěkně ujezdí.
Čím se ale každoročně bavím, jsou zprávy v médiích typu: „Silničáře nečekaně zaskočil sníh.“ Vždycky se tomu směju a říkám, kdyby začlo sněžit v květnu, chápu, že by byli zaskočeni, ale koncem listopadu? Přítele jsem se pokoušela vyhecovat, ať se se mnou vsadí, že se takový titulek objeví a že média ze čtyř centimetrů v Praze udělají kalamitní stav. Což je další téma, nad kterým polovina republiky kroutí hlavou a polovina Pražáků se stydí, jak z nich média dělají hysterické porcelánové panenky. Ale zřejmě bych prohrála, neboť narážím na články, jak silničáři téměř vše zvládají, čemuž tleskám. Tedy nehody se objevují, ale vesměs je nijak ovlivnit nemohou. Například technický stav kamiónů, nebo lidi typu paní, která v televizní reportáži vážně řekla: „Ale já mám kvalitní letní gumy!“
V Praze byl člověk zvyklý jen na břečku, a když nasněžilo, vydrželo to jen pár minut a hned z toho byla břečka. Možná vám to připomíná ten nesnesitelný stromeček z reklamy na jistého mobilního operátora... Už minule tady byla po letech první krásná zima. I když jsem byla po porodu a všechno mě bolelo, sníh mi křupal pod nohama a já si to aspoň takhle užívala. Vešla jsem do krámku a paní za pultem na mě vybafla: „To je venku hnusně, co?“ Na to jsem jí řekla, že podle kalendáře je leden, takže je všechno v pořádku. Jsme prostě věčně brblající národ, a až bude svítit sluníčko, budeme taky nadávat, jak je strašně. Ono se vždycky něco najde.
Když jsem příteli oznámila, o čem chci psát, řekl mi: „To se ti to píše. V teploučku, koukáš na to z okna, nemusíš čistit z auta tu sra..u a děláš si pr…l z celého světa!“ Takže vyrážím dcerce pořídit sáňky a snad nebudu nadávat. Možná jen na cenu těch sáněk…
