- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
"Marie je jedinečná postava českého šoubyznysu. Ze začátku jsem měl stavy, kdy jsem nemohl ani věřit, že s ní opravdu hraju. Je to obrovský profesionál a skvělý člověk. Každý koncert je zážitek,“ vypráví Rudy. Než se ale dostal k této české stálici, prošel si řadou stylů a kapel. Od trash metalu, který hrál ve čtrnácti letech, přes pop a soul až k jazzu. Jak říká, kdyby nebyl Jimmy Page nebo Ritchie Blackmore, asi by vůbec na kytaru nehrál, a nebýt Johna Mclaughlina nebo Pata Methenyho, tak by asi nehrál jazz. Právě jazz dostává u Rudyho v posledních letech největší prostor. Se svým uskupením Facing West Trio hrál před nedávnem v Berlíně při příležitosti předání předsednické štafety České republiky v Evropské unii Švédům, ale vzhledem k tomu, že se členové tria těžko scházejí, jsou jejich vystoupení vzácná. Ale vyjímečná, o čemž svědčí například recenze v moravskoslezském vydání Deníku, nebo v Divadelních novinách. Švédský baskytarista Ulf Gjerdingen nyní žije v Bruselu se svou ostravskou ženou a každým dnem čekají přírůstek do rodiny a bubeník Tomáš Mohr je často na cestách, přesněji na zaoceánských lodích.
Dalším člověkem, kterého zaujal jeho talent, je skladatel a jazzman Boris Urbánek. Spolu s famózním saxofonistou Michalem Žáčkem (Peter Lipa band, Richard Müller) je členem jeho uskupení Boris Band Combination, se kterým vystoupil například v Lucerna Music Baru v rámci projektu Ostrava v Praze.
Má i svou vlastní kapelu, a to Rudy Horvat Group. Nenechal ležet ladem věci od Facing West Trio, ale hraje je v jiných úpravách. „V srpnu se chystáme s RHG do studia a doufám, že se dílo podaří. Budeme točit s otcem Jennym a synem Jennym Krompolcovými a s Jakubem Doležalem. Toho asi není třeba představovat (Ondřej Pivec Organic Q, pozn. autorky). Vzhledem k mému blížícímu se odchodu do Prahy taky plánuji provětrat pražské kluby a trochu se tam otřepat. Jenny Krompolc je významný český basista, dnes trochu zapomenutý. Chystám se ho představit v Praze společně s CD,“ plánuje.
Pamatuji si, jak se tento nenápadný človíček schovával na pódiu, i když měl kytarové sólo. Jak říká, nyní už přestal vnímat, že hraje pro tisíc lidí. Trému mívá paradoxně, když je v klubu málo lidí a soustředí se jen na něho. Jinak je prý paráda mít pod sebou tu masu. A když hraje s Marií Rottrovou, vychutnává si i potlesky ve stoje. Účinkoval také v doprovodné kapele představení Šakalí léta, které se hrálo v divadle Jiřího Myrona. Hudbu aranžoval pianista a trumpetista Vlastík Šmída a ten Rudyho doporučil. „Moje herecké vystoupení se ale omezilo na to, že ke mně přišel „Bejby“ a dal mi do pusy cigáro,“ směje se.
Když jsem se zeptala na nejzajímavější zážitek, řekl mi: „Každé hraní beru jako zábavu a potěšení. Bohužel někdy člověk musí kvůli obživě hrát i něco, co mu úplně nesedí. Ale snažím se na to při hraní nemyslet. Je těžké vybrat nejzajímavější zážitek, je toho moc. Jeden z nejhezčích zážitků vůbec byl koncert Marie Rottrové v divadle Hybernia v Praze. To mi ukápla slza dojetí. Nedávno jsme taky doprovázeli s Ostravským rozhlasovým orchestrem Ashleyho Slatera z Freak Power, to bylo hodně povzbuzující. Každopádně si teď nejvíc užívám hraní s RHG a s Neo Chess Sunny Rock and Roll Bandem. Splnil se mi konečně sen mít rokenrolovou kapelu se vším všudy.“ V rock n´ roll bandu exceluje zpěvák Pavel Kučera z kapely Robson, ze které vzešla první československá superstar Martin Chodúr. Rudy nechce s kapelou skončit, a to ani přesto, že je bude od podzimu dělit cca třista šedesát kilometrů. Jednu dobu žil v Irsku, ale bohužel pro pracovní vytížení neměl možnost se věnovat tomu, jak to tam chodí. Přesto je skeptický a myslí si, že tam nejsou zrovna nejlepší podmínky pro jeho muzikantskou profesi. Říká: „Já jsem domorodec a myslím, že mě nikdy tak velký odsun nečeká. Ale nikdy neříkej nikdy...“.
Další články autora |