V prvním díle jsme se dočetli o Janovi chodícího do náročného zaměstnání a jeho roztomilé ženě, která doma na mateřské věnuje svou "veškerou" péči jejich dítku. Vše by bylo v pořádku až na pár zvláštností. Pojďme se podívat jak se tyto zvláštnosti dále vyvíjejí.
Ráno Jan odjel do práce a žena v dopoledních hodinách vyrazila za kamarádkami které jsou stejně jako ona na mateřské. Neboť jsou spolu téměř každý den a probraly kde co, často opakují stejná témata a občas si tím lezou i na nervy.
Jako například Kamila se neustále vytahuje že to její dítě už začalo chodit na nočník kdežto ty jiné stejně staré děcka ostatních žen ještě takovou věc nezvládnou. Což samozřejmě uráží ostatní maminky neboť každá má v hlavě zafixováno že její děťátko je to nejhezčí a ona je tou nejlepší mámo na světě. A takových debat o tom, kdo a co papá, jak kaká a do čeho jsou spousty a spousty a každý den.
V debatách samozřejmě často padají slova o sousedech a o manželích neboť oni jsou vděčnými tématy. Petra v poslední době často kamarádkám nastiňuje jak sexuálně strádá a neví co s tím má dělat. Rady se hrnou a s nimi i příběhy o některých ženách-kamarádkách, mnohé pikantní ale o tom náš příběh není. Výsledkem takových debat unuděných maminek je že celé sídliště ví, kde co kdy řekl i neřekl, kdo má jakou nemoc a jak to klape či neklape v jednotlivých domácnostech. O samozřejmém tématu o tom kdo si co koupil není třeba se zmiňovat, to patří k českému folklóru.
Petra jde z návštěvy domů sice vypovídaná ale nemá pocit, že by se tím něco vyřešilo. Po cestě ji napadá, co všechno zapomněla říci či dodat, ale později bude mít příležitost to napravit v nikdy nekončících debatách. Hlavní je, že všem prezentovala svůj postoj, že v případě nezlepšení situace ohledně financí a sexuálního uspokojení je připravena opustit manžela a s dcerkou odjet ke svým rodičům. Měla dobrý pocit, když to kamarádkám několikrát odhodlaně říkala. Chvilkami podivených obličejů posluchaček si však nevšimla.
Jan k večeru přijel domů, ohřál si párky k večeři a pověnoval se dcerce, kterou celý den neviděl. Cestou domů si všiml několik pobavených výrazů sousedek, hlídajících venku své ratolesti, ale nevěděl o co jde a tak tomu příliš nevěnoval pozornost. Pro jistotu si zkontroloval zdali má zapnutý poklopec, ale tam bylo vše v pořádku.
Než kolem jedenácté usnul, vyslechl si přednášku od ženy na co všechno bude potřebovat peníze, vše je nutné koupit. Jan zívl a slíbil, že vše nějak vyřeší. A to auto po kterém žena tak marně několik měsíců volá, již také konečně brzo pořídí. Uznává, že na nákupy je to pěšky daleko. Jít s dítětem půl kilometru není žádná rychlá akce. Po té usíná ale hlavu má jako pátrací balon naplněnou různými přáními a potřebami své rodiny.
Příběh pokračuje.
