V posledním EKONOMU č. 22 str. 6-7 byl zveřejněn článek generálního ředitele společnosti Ekonomické stavby s názvem Generační problém: důchody a dluhy.
Mimo jiné zde autor uvádí: „Mladí lidé nepřivedli tuto zemi do stavu, kdy nebylo možné koupit ani ten toaletní papír.“ To jsem už slyšela stokrát včetně těch front na banány a pomeranče. Zavzpomínám-li já, tak mně se více obludné zdálo třeba to, že mi zatrhli vysokou školu a například na poštách se pečlivě sledovalo, kdo odebírá stranický tisk a muselo se zdůvodňovat, proč jej neodebíráte. Já si tedy nepamatuji, že bychom měli problém s toaletním papírem. Měli jsme problémy s udavači, protože babička a děda provozovali po svém zaměstnání kadeřnictví v soukromí, druhá babička s dědou hospodařili na záhumencích a manželova rodina dokonce celý socialismus soukromě hospodařila v zemědělství.
Jako argument pro kritiku socialistického hospodaření toto omleté klišé nestačí obzvlášť, když o výši deficitu tehdejšího státního rozpočtu bychom si nyní mohli jen nechat zdát. Když představitelé bílých límečků kradli, tak v částkách řádově nižších než nyní
Autor článku nezmínil, kde vzal částku 5000 Kč, kterou by měl brát jako měsíční důchod. Vidí chyby předchozích generací, ale nevidí změnu stromu života a to, že finanční prostředky průběžného důchodového systému byly kráceny na základě politických rozhodnutí ministrů Kočárníka a Kalouska. Tyto prostředky v systému chybí. Náš důchodový systém je efektivní oproti jiným důchodovým systémům a činí 8,4 % HDP, průměr evropských zemí činí 11,9% HDP. A ještě za cca 50 let by měl být průběžný důchodový systém ČR na úrovni 13% HDP.
