Vždycky mě velmi pobavilo a občas ale trošku namíchlo, když jsem v rubrice Seznámení četla: Z nedostatku příležitostí k seznámení volím formu inzerátu... Řekla jsem si – co to je proboha za člověka? Copak chodí kanálama, že nepotkává lidi? Já bych o tom mohla vyprávět...
Sympatie k nějakému muži a snaha o to skamarádit se s ním mě dovedla často do zvláštních míst a situací.
Kdysi se mi líbil jeden pošťák. Líbil se mi až tak moc, že jsem si po večerech četla Všeobecné poštovní podmínky, a při slově „dodejka“ cítila vzrušení.. Že jsem nakonec muže pozvala na pivo a dostala košem, to už je jiná věc. Hlavní je, že jsem nyní odbornicí na poštovní služby, což je člověku vždy k užitku. Teď se na mně obrací všichni známí, a není výjimkou, že obdržím telefonát od kamaráda, který stojí u přepážky na poště a chce poradit, protože paní listonoška prostě neví..
Jindy se mi líbil muž, který dělal v kamenictví. (Že tam pracuje jsem se dozvěděla tak, že jsem se za ním dívala, jak jde z tramvaje. Třebaže jindy na tak velkou dálku nevidím, nyní jsem jasně sledovala, jak muž vklouznul do malého modrého domku.)
Čile jsem pak obvolávala své známé a ptala se jich, jestli náhodou nepotřebují náhrobek. Jelikož jsem relativně slušně vychovaná, vynechala jsem z této ankety okruh starších lidí, u nichž mi to přišlo krajně nevhodné. Jaké bylo mé překvapení, když mi pak volala tetička a stěžovala si, že JÍ jsem se na hrob nezeptala. Že ona zrovna přemýšlí nad tím, že rodinnou hrobku nechá zrestaurovat, aby na ni mohla UŽ KONEČNĚ nechat napsat svoje jméno.
Horečné nabízení pomníků a hrobek bylo u konce v ten okamžik, kdy jsem se dozvěděla, že onen muž v kamenictví nepracuje. Prý tam byl jen na návštěvě.
Nu což, aspoň jsem dělala dobrou reklamu.
Tak si říkám, že mít v podniku člověka, do kterého je někdo zamilovaný, je docela profitová věc. Vezněme mi třeba ženskou, které se líbí číšník.
Den co den chodí do restaurace a dává si svou vídeňskou kávu a přináší tak firmě dlouhodobé zisky. Navíc je dobrou reklamou, protože je vždy krásně oblečená a svůdně se usmívá na okolí.
No, a že jednoho dne ale ochutná hořkou kávu proto, že se dozví, že čísník je ženatý?
To je ale vcelku jedno. Nic v životě přece není trvalé.
Zamilovanost je možná věc čistě chemická, mnohdy pomíjivá a pro někoho možná trapná.
Pro mě je to ale příležitost poznávat nové věci, dělat nečekané hlouposti a občas překonávat sám sebe.
Kdoví, třeba se zakoukám do nějakého francouze a konečně vypiluji svou francouzštinu...
