Všichni jistě známe ten krásný pocit, kdy naše tvář září, úsměv se rýsuje v Bézierově křivce přes celou hlavu, ruce se napnou k nebi, tělo je jako na pružině, oči jsou široce rozevřené a hlasivky křičí:“Huráááá!“ Kdy naposledy jste zažili ten skvělý pocit štěstí? Já před chvílí.
Ještě teď se mi klepou kolena díky zprávě, kterou jsem obdržela. Muž, který se mi líbí, píše, že mě zítra rád uvidí.
Dotyčná zpráva okamžik všedního dne okamžitě transportovala do zásuvky s náloží štěstí. V tomto šuplíčku mám uloženy okamžiky, které se mnou příjemně zacloumaly. Leží tam jedna šťastná chvíle vedle druhé, např. ta, kdy mi ředitel školy předával červený diplom, nebo jak jsem na své vernisáži a kurátorka popisuje moje díla, či pocit při přebírání prvního místa ve vrhu koulí na táboře.
A já se ptám-zažíváme štěstí jen ruku v ruce s pulzujícím úspěchem?
Určitě ne. Jde i o jiné prožitky, třeba ty, kdy se člověku zdá, že hraje v oscarovém filmu.
To se mi stalo nedávno.
Seděla jsem v kavárně a vedle mě v šálku vonělo lungo. Výhled na deštivou ulici v centru města mi nabídl možnost malebně se zasnít. V ten moment jsem cítila malé, ale doslova voňavé štěstí. A příjemný číšník s pohledem Terence Hilla? Ten už byl taková třešnička na dortu.
V zásuvce se šťastnými okamžiky mám i hodně staré fragmenty. V jednom z nich jedu s tatínkem na motorce značky Pionýr a přijdu si díky tomu jako nejlepší holka ze školky. V jiném mi maminka češe vlasy a zpívá u toho krásnou českou píseň.
Takže se mi nabízí odpověď – ano, pocit štěstí je spojený s úspěchem, ale lze si jej vychutnat hlavně v souvislosti s prožitkem lásky, přátelství a blízkosti.
Jak štěstí prožíváme?
Velmi specifický způsob radování se má např. moje sestra. Ta si v okamžiku štěstí mlčky lehne na zem, vypoulí oči jako ryba a povrchně dýchá. Někdy také mává ploutvemi, resp. rukama.
Já osobně štěstí prožívám velmi standardně. Vyskočím, celé tělo je jako struna, rty mám protaženy do mimického výrazu písmene „í“ a zvukový doprovod na sebe nenechá dlouho čekat. Je to obvykle košatější verze citoslovce „uá“, častěji se ale jedná o nějaký vysoký tón na spodní hranici ultrazvukového spektra.
Proč ale nezažíváme štěstí každý den?
Možná se v našich životech štístko objeví, je ale tak malinké, že se nám v každodenním koloběhu obyčejných nutností přemění v zrnko prachu, které odletí tak rychle, jako nám přiletělo do cesty.
Také se mi zdá, že když si člověk uvědomí, že je šťastný, tak to štěstí někdo posadí do rychlíku a pošle do Zimbabwe. Proč to?
Možná umění žít šťastně spočívá v tom, že to hezké nacházíme pořád a znova a na nečekaných místech.
…
Přítel se mi odstěhoval na druhou stranu Evropy.
Cítím se pod psa, pod toho nejšpinavějšího psa.
Když vtom mi sympatický klient řekne:“Jste moc milá, slečno!“
Můj den se v ten moment rozsvítí a já něco cítím.
Ano, malinké štěstí.
