Tohle všechno, co patří k dětství, dělám, hodně mj  jako svou práci.../MŠ/ Nedejte si vzít tyhle drobné radosti jenom proto, že by se po vás někdo "zmoudřelý" měl vozit a dávat vám nálepky.

jestli se vy neumíte zastavit a dělat blbosti (ať už stavět hrady z písku nebo si pouštět lodičky z listů po potoce nebo se s manželem jen tak honit po lese - což jsou jen namátkou věci, které i ve svém předdůchodovém věku dělám), je to smutné - ale neházejte to i na ostatní. My to umíme. Ale zároveň s tím si umíme i uchovávat hezké vzpomínky, otvírat často ta krabice s fotkami, považovat je za poklad, na který se nesmí zapomínat...

Každý vnímá po svém. Vzpomínky jsou i pokladem. Vlastním. Vlastního bytí i dušičky. A pokud je možno s kým je sdílet i se o ně podělit, tak si člověk může prodloužit i mládí

I dospely si muze krasne vyhrat. Jen si k tomu hrani musi pribrat i dite. Pak nevypada blbe, ale presne naopak. Ja jsem si nejvic vyhral s legem az se synem.