- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Později to bylo podobné, jen už vlci stáhli ocas a stáhli se hluboko do lesa. Jednou jeden z nich posnídal dívku jménem Karkulka, čímž se zvedla osudová vlna nenávisti, jejíž výsledek bylo naprosté vyhubení vlka a jiných velkých šelem.
V této době lidé bouřku neoslavovali, protože už uměli rozdělat oheň sami. Když tedy začalo hřmět, lidé klekli a modlili se ke krásnému vousatému třicátníkovi a u toho zapalovali hromničné svíce posvěcené panem farářem.
Ano, když provedli hřích, šli se vyzpovídat do kostela. Modlili jsme se také za to, aby nás Švédové a jiné národy při životě uchovati ráčily.
V nedávných dobách se člověk bál uniformy, která znamenala problémy, ale kupodivu i naopak důležitý řád, který byl nastolován intenzivně a bohužel násilně. Lid ve 20. století měl také strach ze zvěrstev, která vznikla v hlavách osobností, které zfanatizovaly a zmanipulovaly stáda lidí k činům, za které by se styděl i středověký kat.
Nyní?
Člověk se nebojí zvířat, bere je jen jako průmyslový produkt obsahující bílkoviny, jenž je k dostání v obchodě. Bouřek či jiného řádění živlů se také nebojí, nýbrž stále sleduje monitory se zábavou, ačkoliv se provoz přístrojů s obrazovkou za bouřky nedoporučuje.
Nynější člověk se bojí toho, že o půlnoci ve městě nekoupí kolečkové brusle, protože je bude chtít HNED. Má strach a hrůzu z toho, že mu v hotelovém pokoji nepojede wi-fi a on tak nebude moci HNED sdílet své aktuální fotky. Bojí se, že někdo uvidí jeho celulitidu, že jeho tvář bude po padesátce jevit znaky stáří (proto na sebe patlá masti s příměsí mechu z Mariánského příkopu a jiných nesmyslů), bojí se že mu pošta nedoručí nejnovější výrobek řady Abrakadabra do dvou dnů, protože bez něj by byl na té oslavě v sobotu jako nula…atd.
A mužů v uniformách, plnících příkazy charismatických chorých mozků, těch se dnes v Česku bojíme?
Nebojíme.
Myslíme si, že válečná vřava patří někam daleko, do poušti či tajgy.
Jdeme tedy do hospody. Usedneme s kamarády ke zlatavému moku a úměrně s množstvím tekutého chleba mizejícího v našem hrdle se zvyšuje i ohnivost našich kritických posuzování.
Ten úředník tamto, ta kolegyně ono, ti jsou zlí, ti jsou špatní - vykřikujeme do vytrvalého brebentění moderátora televizních novin.
Náhle bum!
V restauraci přestala jít elektřina.
Do utichajícího nespokojeného šumu zakmitají světýlka svíček, které hospodský dává na stolky, hraje se mariáš, vypravují se příhody.
Prý minulý týden do lesa zavítal vlk.
Další články autora |
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!