naprosto vás chápu a mám identické vzpomínky na oživovací jízdy. Řidičák mám asi jenom díky tomu, že jsem ho dělala kdysi v Čechách, v Německu, kde teď bydlím, bych si nelízla...  Díkybohu za Eurořidičák a tak smím jezdit i já, ale abych někoho nezabila, dělala jsem si taky tyhle kondiční jízdy... ženská, co dělala instruktorku (dodnes ji v duchu objímám) pro mě na závěr udělala něco krásného: nechala do auta sednout taky jednu takovou podobnou, co byla teprve na začátku oživování a nechala mě onou chuděrou dovézt domů. Poté, co jí při vjezdu do křižovatky třikrát chcípl motor po zařazení různých rychlostníc stupňů včetně zpátečky, jsem nabyla sladký pocit, že nejezdím zas až tak špatně... 

Přeju, ať se dobře vyjezdíte  určitě to půjde, držím palce!

On je každý začátek složitý a všechno chce trénink. I tak znám pár lidí, u kterých si osobně myslím, že by nebyl úplně špatný nápad, kdyby se do řízení nikdy nepouštěli.