Škatulata, škatulata hejbejte se z místa na místo

Dneska to nebude  ani o hraní hry, ani o personální rošádě, ani o přemisťování prostorově výraznějších dam z místa na místo (ačkoliv to by asi bylo škatule, škatule…). Dnes to bude o vánočních dárcích. A co si budeme povídat, někdy to dá pěknou fušku, uklidit je, tak, aby je nikdo „nevyčenichal", co? Hlavu nám zamotá kam uklidit ty rozměrnější a pak taky kdy je zabalit, tak aby na to byl klid? No, někdy mě napadá proč vůbec dárky balit, když obdarovaný škubne za papír a kdeže je snaha o krásné zabalení? Když teď o tom  přemýšlím, pro mě by bylo nejlepším řešením jedno centrální úložiště zabalených dárků – ale znáte to: kde jsou malé děti, tam to nejde. A v paneláku už vůbec ne. Takže se dárky ukrývají kde se dá a leckdy s balí těsně před položením pod stromek (to i za předpokladu, že si zavčasu vzpomenete, kde je ještě máte poschovávané).

Taky jste jistě zažili ten pocit po nadílce, že ještě něco pod stromkem chybělo?

Že ne?

Tak to máte štěstí, oproti těm co si vzpomenou, že ještě něco pořídili, ale ani omylem si nevybaví, kam to tak bezpečně uklidili. Jak by se v takovém případě hodilo centrální úložiště, že? Než váhat, zda sdělit, že ještě něco pod stromek patří nebo se rovnou přiznat (ač neradi) k tomu, že se s vámi kamarádí ten Němec, co schovává věci. Dalším řešením je taktně pomlčet a dárek (až ho najdete) dát k jiné příležitosti.

Znám lidi, co nakupují a schovávají dárky pod stromeček možná už od jara. Tam hrozí to, že si nevzpomenou, kam co uklidili. 

Znám ale i lidi, co nakoupí dárky až na Štědrý den, nechají si to zabalit a mají vystaráno.

Takže s ohledem na to, že se Štědrý den blíží, jsem už raději část dárků v předstihu zabalila do jednotného balícího papíru, ale nepopsala jsem je, že si jako udělám časem nějaké vkusné jmenovky. A když jsem si je udělala musela jsem stejně některé dárky rozbalit, protože jsem podle zabalení nepoznala pro koho jsou. Připravené jmenovky mi pak stejně došlya to v momentě, kdy jsem se rozhodla zabalit vše, abych měla klid a případně se nestresovala ještě na Štedrý den (bude mi úplně stačit každoroční štědrovečerní stres spojený s obalováním kapra a to ostatní, co k tomuto dni patří).

Nakonec jsem to vyřešila šalamounsky: žádný jednotný papír! Projela jsem všechny zbytky balících papírů, vzala jsem i ty nové a co obdarovaný, to jiné balení, pak snadno dolepím i chybějící jmenovku.  Vybrala jsem všechny "tajné" skrýše, vše pečlivě zabalila, ještě pečlivěji později snadno dolepím jmenovkou a  hlavně jsem si vymezila prostor pro centrální úložiště...

...stejnak mám pořád pocit, že ještě někde mám něco poschovávané...