Poctivá???

Léta si hradím úrazové pojištění.  Úrazy se mi vyhýbaly. Možná proto, že jsem dávala na sebe pozor, možná taky proto, že nade mnou létalo hejno strážných andělů. Jeden den se jen na chvilku někde zapomněli a já hřešíc na jejich ochranu, jsem přidala do kroku a stalo se, že jsem přistála na dlážděném chodníku.

A jak jinak, než jak dlouhá, tak široká. Zaškobrtla jsem o vystouplou dlaždici a už jsem to zkrátka nevybrala. Vidět ten pád, asi bych se smíchy neudržela. Takto jsem dělala vše možné proto, abych se postavila zpět na nohy. Bylo to bolestivé a možná o to horší, že lidi okolo na mě koukali a nikdo ke mě nepřispěchal, nikdo se nezeptal jestli mi nic není, jestli něco nepotřebuji? 

Spadla jsem tak nešťastně, že jsem si i prokousla ret a narazila přední zuby. Můj první pocit byl, že jsem si je vyrazila neb jsem měla ústa plná krve. Až když jsem jazykem zjistila, že zuby mám, polil mě při té bolesti neskonalý pocit štěstí. Co na tom, že mě bolela obě zápěstí, levou ruku jsem nemohla sevřít v pěst a ošklivě jsem si sedřela koleno. Zuby jsem si i přes ten hrozivý pád a náraz nevyrazila. Co bylo viditelné, bylo krvácející koleno. Pro všechny případy jsem později, až když mi to pracovní povinnosti dovolili, navštívila pohotovost, protože se to stalo v pátek odpoledne. Co mě děsilo nejvíc, bylo právě levé zápěstí, ale bylo mi tak zle, že bych už nevzdržela ani transport na rentgen. Večer jsem byla skoro mrtvá. Jak mě bylo o víkendu snad nemá cenu ani popisovat.  Nepotřebovala jsem ani botox a ret jsem měla jako Armstron, kulhala jsem jako manžel Angeliky a vůbec jsem měla pocit, že na mě spadl přinejmenším tank. Bolelo mě všechno a bylo mi hrozně: levou ruku jsem nesevřela v pěst a v noci jsem kvílela bolestmi jako zraněné zvíře s rukama v mokrých plenách. Otočit se na posteli byl nadlidský a naprosto neproveditelný úkon. Přesto jsem šla po víkendu do práce, ač mě všichni doporučovali, abych šla k lékaři a abych si odpočinula. Nešlo to. Musela jsem být ohleduplná. Má kolegyně byla v pracovní neschopnosti a já měla vlastně jen "sedřené koleno". Pak mi někdo poradil, abych se obrátila i na pojišťovnu, že je to pojistná událost.

No, tak není.  

Neměla jsem pracovní neschopnost v délce trvání minimálně 14. dní.  O to víc mě dneska nadzvedl článek jak Češi simulují úrazy a zkoušejí čím dál víc pojišťovny, kvůli odškodnění. No, tak milá pojišťovno, já tě nezkoušela.

O to víc dnes uvažuji o rčení, že s poctivostí nejdál dojdeš.

Brala jsem ohledy na to, že byla kolegyně v pracovní neschopnosti a nešla jsem si sama odpočinout. Léta si platím úrazové pojištění a když mám prvně v životě pojistnou událost, tak nesplňuji podmínky. 

Ač od mého leteckého dne uplynulo více jak šest neděl, koleno ještě nemám zahojené a občas pajdám. Přední zuby pobolívají stále...