Paní Šťastná, několik seskoků jsem si na stará kolena dopřál a je to úžasně nádherné a potápění mě doufám ještě čeká a zažiji ho. Ani trocha tuku navíc, který nadnáší, překážkou není. Olověný pásek Vás ke dnu potáhne!

My kluci, co jsme už taky dospěli, už nikoho nehledáme. Páč vnitřek je vždycky stejnej, jinej je akorát design :-)

Proti gustu žádnej dišputátaž na ten závěr vždyť objevovat nové je vzrušující aspoň u nás "kluků".

Všechno perfekt popsaný a vypsaný, ale možná, kdyby se ta pajda objebila až v samým závěru a ne už patnáckrát předtím, bylo by to větší překvápko

a co vorgasmus?

Pěkné. Taky už jsem taková "Stará stanová kůže". Svoboda je možná větší, právě díky tomu, že očekávání jsou menší, ale to tělo holt začíná být pomalu opotřebované. Takže - no a co?. Jsem baba, tomu se nevyhne nikdo, pokud ho dřív neklepne. Život se dá užívat i tak.

Prostě si užívejte...čas je jenom Váš.

vidím to úplně stejně a nenechám si radost ze života kazit tím, že dnešní společnost tak nekriticky vyzdvihuje anorektické puberťačky

Já jim říkám "oteklé nitě". Můj děda hlásal, že ženská má bejt na štípnutí a né na chípnutí...A pak na internetu dneska nakoupí hezké oblečení i "pěkně narostlé holky", aniž by na sebe navlékaly legíny a objemná trika! Dneska není problém "umět svá kila nosit!"

Mno - nic se nezměnilo. S tím rozhodně nemohu souhlasit. Kolem padesátky (+/-) holky procházejí menopauzou, kluci andropauzou. To má pochopitelně velký vliv na celkové chování organismu. Někdo se stále honí za zašlou slávou a "kluci" se shánějí po viagře, někdo si najde jinou zábavu, na kterou neměl moc času v době hormonálních bouří.

Před pár dny jsem zažil příhodu - jel jsem místenkovým autobusem a vedle mě si sedlo mladé děvče. Zklamání z toho, že chytlo místo vedle starého dědka bylo jasně znatelné.

Změnilo se hodně. Je to doba, ve které je nutno celkem zásadním způsobem přehodnotit životní priority. Avšak určitě to nepovažuju za dobu vhodnou pro započetí s aktivitami, jako je potápění. To je pro lidi, kteří jsou na prahu dospělosti, nikoliv na prahu stáří.

No, potápět se asi nebudu - s ohledem na tukové polštáře, které mě spíše nadnášejí, by to asi nešlo. To už mm vyzkoušené, že mé tělo bylo "nepotopitelné", Ale jsou zde i jiné aktivity, které lze na "prahu stáří" (já se za starou tedy rozhodně ještě nepovažuji - mám jen letité životní zkušenosti) podniknout - třeba pořídit si zbrojní pas!

Líbí se mi, že netajíte věk. Já vždycky říkám, že bych byla pěkná blbka, kdybych se ofrňovala kolik že mi to je. Tolik lidí, i několik dětí jsem poznala, kteří by dali nevímco za to, aby se třeba i jen té třicítky, čtyřicítky nebo padesátky dožili a nebylo jim souzeno. A jám tím mám pohrdat ? Tak tímto moudrem krmím mladší kolegyně a kamarádky vždy o svých narozeninách. Vždycky se začnou usmívat - nojo, vždyť ty máš vlastně pravdu. A neberu ani jako nezdvořilost, když se mě na věk někdo zeptá. Po tom mém podivném životě je malý zázrak, že tu stále jsem a svůj věk hrdě ohlásím. A pokud mi bude dopřán věk paní Ramové, tak se na tu svobodu slova, pohybu a volného času také těším. Vám karma

Věk je jenom číslice. Znám staré třicátnice a mladé šedesátnice! A taky vzpomínám na vrstevnice, nebo holky blízké mému věku, které už svíčky na dortu přidávat nikdy nebudou. Jedna odešla loni před Vánocemi a další letos v létě... Obě byly mladé a nebylo jim umožněno pobýt zde déle. Takže dokud vstávám s vědomím, že vím, co je za den a kam jdu a dokud se bez pomoci druhých obleču i nakrmím, dokud najdu věci, co jsem večer odložila, jsem ještě stále mladá...Nad věkem se neofrňujte, proč tady? Každým dnem se naučíte nebo dozvíte něco nového a to je príma, ne? Já ještě donedávna žila ve shonu, kdy jsem neměla čas na své já...žila jsem tolik let pro ty, kteří si toho nevážili, kteří si mě nevžili a dávali mi to najevo až jsem tomu sama uvěřila...Musela jsem se dostat na úplné dno, abych pochopila, že na prvním místě jsem a vždy budu jen já, aniž bych měla narcistické chování. Teprve teď si vážím sama sebe. Ale že mi to trvalo, co?