Jak to vnímám já: Jak si užít cochcárnu

Bacha - není to žádné neslušné slovo. Znamená to v překladu dělat si, co chci, kdy chci a jak chci...

Já tohle slovo slyšela prvně na semináři, kterého jsem se zúčastnila. Byl dvoudenní. No po pravdě - napřed jsem nechtěla na ten seminář ani omylem, neboť můj pracovní stůl přetékal resty a doma se mi vršil druhý koš s nevyžehleným prádlem a představa, že budu někde dva dny na nějakém semináři mě zpočátku pěkně otrávila.

Pak jsem ale uvítala to, že když tam s kolegyní přespíme, odpadne pro mě takové to letět z práce na nákup, poklidit něco uklohnit a kolem půlnoci odpadnout zcela vyšťavená... Aspoň jedno odpoledne a podvečer volno!

To, že mi dochází šťáva a mám vybité baterky jsem pocítila už někdy před třemi týdny, kdy mě ještě ke všemu bacil nějaký bacil a já opravdu dva dny prospala. Vzala jsem si dovolenou a spala jsem přes den, co byl mladej ve škole a potom v noci, jako ta Růža Šípkovic.  Myslela jsem si, po dvoudenním odpočinku, že už je vše v poho a hned o víkendu jsem makala a makala a dodělávala doma všechny resty...A koncem týdne jsem se cítila  opět zcela vyždímaná. Jako na potvoru je den čím dál kratší, Svítit musíte už před čtvrtou a tak to, že nic nestíháte a máte málo času na všechno je ještě víc stresující.

Jela jsem na seminář o psychohygieně a zvládání stresu a měla jsem výčitky, že jsem nestihla vyžehlit prádlo, že v  zaměstnání mám několik nedodělaných spisů, že mám rozešité nějaké věci, co chci došít, že jsem chtěla umýt ta okna a vyprat záclony, že nosím v hlavě několik témat na to, co napsat do blogu a že jsem neměla čas opakovat si slovíčka z angličtiny a že na ní zase vlastně nebudu a bude mi to chybět a že musím ještě udělat to, a zařídit tamto, a hlavně nesmím zapomenout ještě na nejdůležitější třeba tohleto... V hlavě prostě hotový galimatyáš a výčitky svědomí a nervozita.

Kdyby jste věděli jak se mi nikam nechtělo!

Až tam jsem připomněla starou známou pravdu, že "každý svého štěstí strůjcem". Že, "jaké si to kdo udělá - takové to má" a, že mě věčné stresování rozhodně klid nepřinese. Žiji jen jednou. Že nežiji pro druhé, ale sama pro sebe a tak bych si konečně měla začít dělat CO CHCI!

Co chci já.

Ne to, co ode mě očekávají druzí.

Poslouchala jsem, přikyvovala, mlčky souhlasila  a vybavovala jsem si scény z filmu Domácí péče. Já vím, že lidi, co si žijí svůj život a samy za sebe a pro sebe to mají jednodušší, ale když celý život děláte jen pro druhé a na sebe nemyslíte, těžko se změníte po dvoudenním semináři.

Ale je dobré vědět, že si můžu dělat co chci - tedy alespoň občas doma. 

Tak v pátek jsem třeba vyráběla vánoční ozdoby - až jsem téměř vyvařila vodu na polévku a připálila pečeni...

Včera jsem celé odpoledne strávila u šicího stroje...

Dělala jsem si co jsem chtěla...To, že se v kuchyni kupí neumyté nádobí a v pokoji  nevyžehlené prádlo mě pro ten okamžik netankovalo. Dělala jsem si, co jsem  v ten okamžik chtěla. Měla jsem po dvě odpoledne cochcárnu...