Myslím že všichni máme návyky kterých se těžko zbavíme, jsou to ty, které jsme si přinesli jako věno do nové rodinky. Tedy nejen muži, ale i my ženy. Pokoušet se předělávat své protějšky je zbytečné. Táhneme to již 43 let a pořád po manželovi uklízím oblečení, tady jsem nezabodovala i když jsem na tom celou dobu pracovala.

Naopak zase úplně bez mého přičinění se chopil vařečky a občas něco dobrého uvaří. Má už jídla, které vaří jen on a protože praxe dělá mistra, opravdu se mu daří a všem nám moc chutnají.

Podle těchto zkušenností usuzuji, že nemá cenu naše chlapce moc tlačit do věcí, které je nebaví, ale spíše míti malé radosti z toho, když oni sami si nějakou domácí práci přisvojí. I když to není pravidelně, potěší to.

No, já nevím, všechny tyhle kecy o vychovávání druhých mají jedno společné. Autoři zapomínají na výchovu svou. Často chtějí po těch druhých aby do partnerství přinesli to čeho sami nejsou schopni.

....a vo tom to je 

Muze ani zenu nejde a nema smysl vychovavat. Jedine co clovek muze (a ma) udelat je urcit vlastni mantinely. Kde je postavi, touz zalezi jen na nem

Dobré ránko paní Šťastná :) já teda nevím, jestli píšete z vlastní zkušenosti, nebo to byla fikce, ale to je vedlejší. cca 80 procent rodin, jak jste napsala, vám připadá málo na to, aby to člověk nazval  "klasikou"? Napsala jsem to tak, jak to vidím já, z pohledu 25leté vdané matky, která si rok po porodu vyměnila místo s manželem a šla do práce, takže z pohledu toho "živitele" rodiny (pro ty, kdo by chtěli trousit jedy o feministkách, jen podotknu, že muž chtěl jít dobrovolně, odpočinout si od práce). Přijdu domů, pohraju si s dcerou a jdu umýt nádobí, nebo co je potřeba. Nepřijde mi to divné, i když trávím v práci 10 hodin denně...stejně tak muž, když přicházel z práce, vždycky něco udělal, protože je to i jeho domácnost, ne? Jak už jsem psala pod minulým blogem, u rodičů to neviděl, je to v něm. A máte pravdu v tom, že ho jen tak nedám, s nějakým líným jelimanem bych asi nevydržela - nejsem služka. Mluvila jsem o tom s pradědečkem, 93 let. On si z dětství pamatuje, že bohaté paničky bývaly doma a staraly se o domácnost, případně dohlížely. Za komunistů museli všichni do práce, ale bohužel, ženám zůstala "navíc" ta péče o domácnost, nějak se neslušelo, aby chlap luxoval...no a jak říkám, některým to vydrželo a výchovou to synům předávají dál. Dnešní ženy už jsou jiné, úspěšností semnohdy vyrovnají/i předčí/ mužům..trávíme v práci půl dne a na druhou směnu doma nejsme zvědavé, tak prostě tlačíme na to, aby ve SPOLEČNÉ domácnosti měli oba SPOLEČNĚ podíl na všem, i na tom méně příjemném, jako je úklid a údržba. Jasně že chlap nemusí mýt okna, ale nádobí ho neukousne, pokud umí vařit, tak může vařit, já udělám zas něco jiného. A řeči o tom, že by se takové dalo hledat s lucernou, no nevím, asi mám dobrou lucernu, protože takových je v mém okolí (a věkové kategorii) dost na to, aby se dali považovat za reprezentativní vzorek.

Jo a ještě jedna věc - to s tím vychováváním muže snad nemyslíte vážně? To je snad věc rodičů, ne manželky!!! Ženy má přijít k hotovému chlapovi, který se nebojí trochy vody a jaru, ne k děcku, za které všechno dělala maminka. No a pokud jí případný mamánek nevadí na začátku, ať si později nestěžuje, má co chtěla.

Dá se to zkusit, ale zkušenost ukazuje, že v momentě, kdy už je skoro vychovaný, vám umře.

Nejde. Já taky prskám, když se mě snaží někdo vychovávat. Ale jde poznat už na začátku vztahu, jaký vztah má chlap k dělběě práce v domácnosti,k výchově dětí apod..Nedokázala bych žít s chlapem, kterej jen dává povely z křesla a ostatní kmitají (takový býval tchán).

Vychovávají se děti a ne chlapi. Když jste si jej brala, patrně jste na něm obdivovala něco jiného než to, že se podílí na domácích pracích (slovo pomáhat mi přijde stejně jako většině jaksi mimo mísu). Pokud se ovšem na nich původně podílel a přestal, pak jste asi někde udělala chybu... Teď jen zbytečně pláčete nad rozlitým mlékem!

Mimochodem ve svém okolí ten poměr vidím opačně - 80 % mužů se na práci v domácnosti podílí.

Hm...nemůžu si pomoci, ale je to jako číst názory, které jsou generačně úplně jinde, než autorka věkem (budeme tak nějak nastejno). 

Nemám ve svém okolí chlapa, který by považoval domácí práce za "nedůstojné". Něco dělají a něco ne, něco umí a něco ne. Mám to stejně (ehm...kudy se to leje olej do auta?  benzín do sekačky? jak se proboha uklízí sklep? vysává strmé schodiště?...).

O víkendu čeká nevlastňata kurz "uklízíme koupelnu ve třech krocích" - dostali už pozvánku. Blbneme i u úklidu. 

x

Nikdy by mne nenapadlo chtít partnera "převychovat". Asi by mi utekl. Nebo možná tomu "převychovanému" já...

Můj manžel je zvyklý podílet se na chodu domácnosti od matky - alkoholičky, která na něj kašlala a kde se on od jeho velmi útlého věku (11 - 12 let) vlastně musel starat o ni. Ona nevařila, taky nejedla (aby si nezničila figuru) a když se chtěl najíst, musel si uvařit sám.

Možná jen díky tomu dokázal akceptovat, že já nejsem a nikdy nebudu hospodyňkou, která se "najde" v péči o domácnost (takové ženy nepokrytě obdivuji). Když mu přijde, že je doma neuklizeno, tak jde a uklidí to. Když nejsem doma, postará se o syna a přijde mu to zcela normální. Já se na oplátku snažím o něj co nejlépe starat (oproti jeho mamince já vařím ráda a často), podporovat jeho koníčky a zájmy a snažit se ho udržovat v co nejlepší psychické pohodě.

Vychovat se muž asi už ve vztahu nedá, myslím že to musí mít už v sobě.

Určitě se ale dá zkazit - když si žena najde partnera, často se k němu zezačátku chová tak, aby on byl co nejvíc spokojený a tzv. si ho "rozmazlí" (co bys myl nádobí, jen si miláčku sedni, já to umyju - beztak je to ženská práce; takových kamarádek mám ve svém okolí několik, a po pár letech si stěžují, že jim ten jejich "vůbec nepomůže"), takže na to pozor

Pokud se v tom žena "najde", tak je to jiná, taková si většinou nechodí stěžovat :)

Snažit se vychovat dospělého chlapa je stejný nápad jako chtít vychovat dospělou ženu :) Stejně tupý nápad :)