„Stávají se z lidí bratři, kde radosti hřímá hlas...“

Pro hymnu EU, která byla schválena dávno předtím, než naše republika vstoupila do Evropské unie, byly použity slova z Ódy na radost od německého spisovatele Fridricha Schielera.

Ale zdá se, že není bratr, jako bratr. Nejen francouzský tisk, ale dnes i The Washington Times zveřejňuje obavy francouzských poradců pana Sarkozyho z našeho předsednictví. Chápu. Když někdo opouští svůj post, má strach, jestli jeho nástupce bude pokračovat se stejnou poctivostí a zaujetím. Ale co je moc, to je moc. 

Pan Nikolas Sarkozy, právník, který se ve svých dvaceti osmi letech stal nejmladším starostou města nad 50 tisíc obyvatel, bývalý francouzský ministr financí (1993-1995), francouzský ministr vnitra (2002-2004, 2005-2007) a ministr hospodářství (2004), se už mohl v roce 2007 stát jen francouzským prezidentem. Takový výčet funkcí svědčí sice o jeho kvalitách, ale taky o tom, že je „politikem z povolání“.

Mirek Topolánek, strojní inženýr, senátor (1996), předseda senátního klubu (1998-2002), místopředseda Senátu (2002-2004), předseda ODS (od 2002) a současný předseda vlády, má sice proti panu Sarkozymu skluz dvanáct let, co se týká politických aktivit, ale náskok, co se týká skutečné praxe.

Panu Sarkozymu je líto, že nebude středem pozornosti a snaží se o mediální prezentaci na efekt. Využívá okamžiku, kdy v USA dochází k předávání moci a snaží se o vyřešení blízkovýchodních konfliktů, které se zatím nepovedlo efektivně vyřešit nikomu.

Od revoluce se při obchodování setkávám s francouzskými, německými a italskými zástupci firem. Východ je a byl podle nich vždy symbolem zaostalosti. Věřím, že pan Topolánek nepromarní příležitost a dokáže nejen Francouzům, že jsme sice malá země na Východě, ale neznamená to, že máme nízké IQ a schopnosti.