Držet palce pavoukovi, nebo mouše?

Marně jsem se snažila přijít na to, kdo začal válku mezi námi a našimi sousedy. Měli jsme smůlu. Postavili jsme svůj baráček vedle lidí, o kterých jsme toho moc nevěděli.  

Než vznikl Izrael, to se už nejméně padesát let Židé postupně stěhovali na území Palestíny.  O tom, že je potřebné založit židovský stát, rozhodl v roce 1897 první sionistický kongres v Basileji. Tenkrát připadaly v úvahu Palestina, Uganda a Jižní Amerika. Zpočátku devatenáctého století byli židovští přistěhovalci na území Palestiny vítáni. Co se stalo? 

V případě našich sousedů, kteří zablokovali existenci oken v naší ložnici, se to vyřešilo úplně samo. Odstěhovali se.

 Ale v případě Izraele to nejde. Stát vznikl na základě hlasování OSN, i když jen těsnou většinou. V té době bylo na inkriminovaném území zhruba stejný počet židů i Palestinců. Co bylo spouštěcím mechanismem vlny násilí těchto dvou historicky blízkých, přitom tak vzdálených světů?  Kdo by neznal slavný biblický příběh Davida a Goliáše? Pastýř David, představitel Izraelců a obr Goliáš, představitel Pelištějců, se setkávají v nerovném boji. David vyhrál, protože se strefil prakem do obrovy hlavy a ten se skácel na zem jako shnilá hruška. Ale Pelištějci toto vítězství neuznávali. Bylo pro ně běžné nechat bojovat za celé vojsko nejsilnějšího vojáka. Podle výsledku opravdového souboje byl výsledek celé bitvy. Postup Davida byl Pelištějskými považován za podraz. Boje nepřestávaly.   Jak postupovat v současném konfliktu? Vidíme, že nepomáhá složité vyjednávání, naléhání, prosby, ani vyhrůžky ze strany ostatních. Co takhle dva bojovníky? Zástupce Izraele a Palestiny?