Nesnadné Odcházení

Asi by mne vůbec nenapadlo zaobírat se filmem pana Václava Havla, kdyby nebylo náhodného zalistování až k článku „prostého tělocvikáře“ pana Jiřího Cempírka. To, jaký se mu pdařilo vyrobit mišmaš v článku: Odcházení Václava Havla při-pomnělo Ubuland, to je opravdu obdivuhodné. Postavit do jedné řady režiséra Frederica Felliniho s režisérem Havlem, nebo srovnat Odcházení s Hrabalovým Obsluhoval jsem anglického krále, nebo dokonce s Králem Ubu Alfreda Jarryho, vyžaduje velkou víru v přívětivost budoucnosti a ještě větší odvahu. To snad spíš s těmi Třemi veterány. Komedie, jako komedie.

Jinak s tím tipováním bych byl opatrný. Zatím čas prověřuje Krále Ubu a Také An-glického krále. U nich totiž na rozdíl od autorů žije již jenom dílo a to samo musí ukázat co v něm je. Kdysi dávno, v roce 1956 sestavili básníci Josef Hiršal a Jiří Kolář Sborník, do ně-hož zahrnuli také text – esej Václava Havla Nad prózami Bohumila Hrabala. Říkalo se, že napsat to dostal za úkol od Jiřího Koláře. Je to pravda, není? Nevím, říkalo se to. Kdo ten esej do Libně přinesl, jestli to byl Hiršal, nebo sám Hrabal, ze Slávie, kde se tenkrát skupina Jiřího Koláře scházela, už nevím. To všechno ovšem není podstatné, podstatné je, že text byl napsaný skvěle, měl formu a bylo jasně patrné, že jeho autor ví, o čem píše. Ten esej také vypovídal o velkém talentu. Václavu Havlovi bylo dvacet let. Pak jsem to jméno zaslechl až někdy po víc jak deseti letech a s jeho tvorbou jsem se setkával jen náhodně. Nijak jsem se nezajímal, protože já jsem v té době ještě psal texty a básně pod vlivem surrealismu. Hodnotit jsem mohl až někdy začátkem devadesátých let a to již vlastně nebylo co. Neboť jak nedávno napsal v MF Dnes pan Vladimír Just: „to co napsal Václav Ha-vel do roku šedesát sedm, to napsal sám za sebe“. A já s tím souhlasím. Jestli se mi jeho hry líbí nebo ne, napsal je dramatik a napsal je dobře. Ovšem, a v tom je ten zádrhel, to co psal a píše potom, jsou jenom politické traktáty, i když napsané for-málně dobře. Tipovat, jak o jak dlouho přežijí svého autora? Raději bych netipoval, pane Cempírku.