- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Je docela dobře možné, že to takhle dál opravdu nejde, ale je otázka, jestli cesta, kterou nám pan Stern předkládá, je ta pravá. Háček je totiž v tom, že nejen že není jiné cesty než je ta po které jdeme, ale ona žádná jiná ani není.
Svůj článek uvádí citací jakéhosi španělského aktivisty: „ …dosud jsme měli operační systém Demokracie verze 1.1. Ten zastaral a je třeba provést upgrade na Demokracii 2.1.“ Je to skutečně vtipné, jak tvrdí pan Stern, ale ví někdo kam ta dvojka bude upgradovat? Mladí španělé vidí cestu k nápravě v obnově toho, co platilo kdysi… jenomže se nedozvídáme kdy to kdysi bylo. A ví to někdo? Před válkou ve Španělsku a nebo po ní? Zabíjelo se na obou stranách. Před ní i potom. Španělský básník Federico García Lorca, byl 19.8. 1936 v Granadě revolucionáři zavražděn a to i přesto, že s nimi sympatizoval. Zabíjeli, protože chtěli socialistický – (sociální) stát. Vzal jim ho generál Franco, nastolil diktaturu a vraždilo se také.
Pan Stern pokračuje druhým odstavcem Špatná česká cesta a začíná vypočítávat všechny projevy špatné politiky všech vlád, až do dnešních dnů. (Doporučuji ten článek přečíst – a znovu připomínám, že je to i poučné - neboť nemám v úmyslu, ani sílu, ho tady celý přepisovat.) Skloňuje všechny korupční skandály, mluví o sílách v pozadí, (těch skandálů i politiky) až konstatuje, že u nás došlo „k jakési formě utajeného a měkkého státního převratu.“ Demokracie se prý proměnila v oligarchický systém.
Říká však, že po svržení, komunismu v listoadu1989 vykazovala naše demokratická společnost veškeré znaky otevřeného liberálně demokratického systému. Mluví tedy o době kdy předsedou vlády byl bývalý komunistický funkcionář, kdy všechen průmysl i státní aparát byl stále v rukách komunistických kádrů a v parlamentu zasedalo vedle přežívajících poslanců Husákova režimu, i společnost naivních nadšenců s hlavami plnými ideálů, kteří však nevěděli nic. Je k tomu teba něco dodat? Teprve až po prvních volbách je možné mluvit o tom, že se začaly dělat první vážněji míněné pokusy o demokracii.
Dále již nemám sílu pana Sterna citovat. Je to únavné. Všechno co nám tady předkládá jako možnosti dalšího vývoje naší společnosti, jsou jenom kabáty, které vyšly z módy již za mého pradědečka. A můžeme hledat ještě starší skříně. Všelidové hlasování a nebo jak se dnes říká referendum. To již praktikovali v různých podobách i staří Řekové a Římané. Jak to dopadlo? Každý žák čtvrté třídy (kvarty) gymnázia ví, že diktaturou. Všechny nápady jít na upgrade 2.1. končily špatně. V moderních dějinách to začalo Francouzskou revolucí a zatím jsme skončili Nacizmem a bolševickým Komunismem. A našlo by se toho víc.Italský fašizmus, Španělská válka o které již byla řeč, a tak dále. Ale upgradovat umí i komunismus, jak nám to předvádí v současné době Čína.
Krása demokracie však spočívá v tom, že není dokonalá a přitom dokáže upgradovat i bez rad pana Sterna a iniciativy proti korupci, Hnutí pro Alt, které se staví na obranu vymožeností sociálního státu a ještě dalších, společností, které se rozhodly vzít náš život do svých rukou a nebo nám aspoň dobře poradit jak to máme dělat. Jen mi jaksi není jasné koho to vlastně zastupují a nebo čí jménem vystupují. Jestli je to jménem lidu, tak ten si již Čssd a odbory pana Zapletala. Bude třeba hledat něco jiného.
Jediné na čem bych se s autorem článku Takhle to dál nejde shodl je, že náš volební systém není ten nejlepší ale zatím bohužel nemáme jiný a tak nám nezbývá nic jiného, než si poradit s tím co je. A pokud jde o budoucnost? Až odejdou z tohoto světa poslední pamětníci těch jednačtyřicet let komunismu u nás a dospějí nové generace, Evropská civilizace se upgraduje sama. O tom nikdo z nás, již naštěstí rozhodovat nebude.
P.S.: Omlouvám se, že jsem nevyčerpal všechna témata, se kterými pan Stern vyrukoval. Ten článek by vyžadoval lepší analýzu. Zatím však co autor článku pravděpodobně psal na objednávku a za honorář, já to píšu jen abych upozornil, zejména mladé, na co si dát, možná již v blízké budoucnosti, pozor. Traktáty jako je Takhle to dál nejde jsem již kdysi četl. Stály mne předlouhé desítky let života.
Další články autora |
Na cestě mateřstvím se potkáváme s různými výzvami. V případě výživy našich nejmenších představuje kojení ten nejlepší základ. Pokud však kojení...