Čert nikdy nespí

Velká stávka odborářů v dopravě je za námi, přežili jsme ji po česku a s humorem a závěrečnou tečku za ní bezesporu udělal rozhovor MF Dnes s panem Duškem. Moc jsem se pobavil. Něco tak zmateného jsem ještě nečetl a že v sobotních rozhovorech je možné se dočíst o nejrůznějších „moudrostech“, které ze sebe zpovídaní vytlačí. Tentokrát si však pan Dolejší, a že není žádný novinářský novic, určitě si rád otřel čelo a byl rád, že to má za sebou. Kdo náhodou tento rozhovor přešel, vřele doporučuji k přečtení.  

Ačkoliv jsem měl ve čtvrtek práci, kterou jsem musel udělat, nedalo mi to a tu a tam jsem otvíral ČT 24, abych se dozvěděl co je nového. Byl jsem zklamán. Pan Dušek sice říká, že v ulicích bylo 2000 stávkujících, nedal bych však nic za to, že jich byla sotva polovina. Také jsem hledal aspoň jednoho zuboženého a zotročeného, nebo špatně oblečeného a podvyživeného odboráře, ale jestli existují, tak ti tedy nestávkovali.

A když jsem dostal k těm stávkujícím. Dvacet čtyři hodin nejezdili vlaky, ani pražské Metro, nejezdila část tramvají i autobusů. A tak by bylo dobře zeptat kde byli všichni odboráři i sympatizanti, kteří tohle všechno neluhují, když podle pana Duška jich na demonstraci dorazilo jen pár. Nejspíš byly na rybách, sázeli mrkev, nebo co se zrovna teď sází, nebo se šli koupat a kdoví co ještě. Byl jsem zklamán, neboť podle siláckých řečí pana Zapletala, jsem očekával demonstraci aspoň ve stylu francouzských odborářů. Asi naše odbory málo platí.

Musím však uznat, že se pan Zapletal snažil. Tím jak hrozil ukazovákem a pracoval i hlavou, mi připomněl moje mladá léta a vyvolal vzpomínku na Antonína Zápotockého. Musí ovšem ještě vylepšit techniku, když se mu bude chtít vyrovnat.

Ještě jedno mi jaksi nejde do hlavy. Odboroví šéfové si stěžují na špatnou komunikaci. Proč? Nejsou přece odkázaní na to až je povolá předseda vlády. Pokud vím tak kromě prvního šéfa odborů, pana Petruse, všichni, ti nevyšší soudruzi i někteří co nevyšplhali až nahoru, skončili jako poslanci EU, jeden je dokonce předsedou senátu a mezi poslanci vidím odboráře také. Jsou všichni u pramene, ať se tedy snaží a pro bývalé kolegy něco udělají. Ale jak se zdá i tady platí bližší košile než kabát. Jenom si nejsem jistý, jestli to není prorůstání odborů do politiky. Jdou mi přitom hlavou všelijaké myšlenky, když napadne za koho ti odboráři kandidovali. Je to tak, čert nikdy nespí a pan Sobotka se již vidí v té nejdůležitější kanceláři na Předsednictvu vlády