Hamižnost a krize

V denním tisku mne zaujal článek s názvem „ ČEZ s rekordním ziskem“.  V tomto článku se píše že ČEZ zvýšil v loňském roce čistý zisk o 9,5% na 51,9 miliardy korun. Vzpomněl jsem si na zprávu, která uváděla, že si v minulosti šéf ČEZ  přišel na odměnách na více než půl miliardy korun. Napadlo mě zda i řadoví zaměstnanci tohoto podniku (technické  a dělnické profese)  berou  vysoce nadprůměrné platy a odměny ( v porovnání  s průměrným platem v ČR).

Mělo by platit pravidlo: Jestliže vrcholové vedení má nadprůměrné příjmy, musí mít nadprůměrné příjmy i řadoví zaměstnanci.  A opačně jestliže chceme aby řadoví zaměstnanci měli průměrné nebo podprůměrné platy, musí mít průměrné, nebo podprůměrné platy  i vrcholové vedení firmy.

A mělo by být jedno, zda se jedná o státní nebo soukromou firmu. Toto pravidlo by měli ctít všichni (samozřejmě u soukromých firem je to na vůli majitelů této firmy).

Dost často je od ekonomů slyšet, jak se musí občané uskromnit, jak mají být solidární se zaměstnavateli a přistoupit na dočasné snížení platů. Uvědomují si tito ekonomové důsledky takového chování podniků? Jestliže snížím plat, lidé budou méně nakupovat, prodám méně výrobků, mám menší zisk, znovu snížím mzdy, lidé budou ještě méně nakupovat, dále se sníží zisk, znovu snížím plat … atd, atd.

Samozřejmě, jsou  podniky, které tento krok zachrání, nebo oddálí jejich zánik. Jsou ale firmy, které mají nemalé zisky a zneužívají krizi ke snižování platů, nebo jejich udržování na stejné úrovni nebo mzdy jen nepatrně navýší. Pak jsou firmy, kde se v důsledku ekonomické krize snížil zisk, ale majitelé firmy požadují pro sebe stále stejné odměny tak to řeší snížením mezd zaměstnancům.

Mnohdy si říkám, jak je možné, že firmy a mnozí podnikatelé s lehkým srdcem darují milionové dary politickým stranám nebo sportovním klubům, ale když požádají dělníci o zvýšení platu třeba jen o 10Kč na hodinu (cca 1 600 Kč za měsíc) tak je okolo toho hodně křiku (hrozí se vyhazovem, mluví se o drzosti apod.).

Postrádám jakési vědomí představitelů (manažerů, majitelů) firem, že se vlastně všichni potřebujeme  navzájem. Tím že za „evropskou“ práci zaplatí „evropskou“ (nebo alespoň skoro evropskou) mzdu, tak si vlastně vytváří potencionální odbyt pro svoje výrobky (lidé ty peníze nespálí ale utratí je za výrobky a služby). Co by byl majitel firmy bez dělníků? Možná by se z něho stal dělník aby mohl realizovat vlastníma rukama svoji myšlenku. Samozřejmě to platí i obráceně. Dělníci zase potřebují někoho, kdo práci sežene, zorganizuje a výrobek prodá. Prodá ho ale zase jen těm, co mají peníze. Musí být prostě zachován koloběh peněz.

Pokud však jdou značné finanční prostředky jen k několika jedincům nebo firmám, tak tyto subjekty tyto prostředky většinou vyvezou do zahraničí (nákup jachet, vil apod. nebo je jiným způsobem „umrtví“ – např. obchod s akciemi nebo uměl.předměty).

Samozřejmě vím, že celá věc je daleko složitější. Ale věřím, kdyby ty firmy, které si to mohou dovolit část peněz rozpustila mezi zaměstnance (a věřím že by těch finančních prostředků nebylo málo), lehčeji by se překonala finanční krize.