Obě moje dcery si střední i vysokou školu vybíraly samy a vlastně si nedovedu představit, že by to bylo jinak a já je do něčeho nutila.

Starší pracovala v oboru už na výšce, mladší ještě v oboru ne, ale dost dobře ví, za čím si jde.

Je pravda, že obě prošly diagnostikou pro volbu povolání - u "normálního" spec. pedagoga a psychologa v PPporadně - na kouče mám (čest výjimkám) názor nevalný.

x

Je pravda, že je potřeba pořád hlídat, aby dítko nešlo do ozdobné školy, ale mělo za ní i uplatnění.

Já jsem syna nechala si vybrat jak střední, tak vysokou školu samotného. Obojí bylo "mimo mísu". Vystudovaný strojař má dneska stavební firmu, staví baráky, je spokojený a jen si drbe hlavu, že nemá tu správnou školu, aby nemusel shánět stavební dozory s tím správným razítkem. Číst tento článek před deseti lety - kdo ví? Karma.

Rodiče jedináčků to zpravidla prožívají jinak než rodiče více dětí.

Neplatí to sice bez výjimky, ale obvykle čím více dětí, tím více ochoty nechat dětem svobodu jít vlastní cestou.

Ale těm psychologům moc nevěřte - bývají to lidé nedůvěryhodní.