V 3. díle miniseriálu O schopnostech lidského těla v samoléčení a detoxikaci se dostáváme ke skutečnému majstrštyku... Poprosím o klid a ticho, pohodlně se usaďte, světlo zhasíná a koncert právě začíná. Sólový part : Enzymy (látky bílkovinného charakteru které fungují jako katalyzátory, tj. urychlovače dějů. proces který by v těle trval doslova 100 let je díky enzymu proveden ve zlomku vteřiny)
V úvodu skladby dochází k poranění a vniknutí cizího předmětu (že by tříska ? ale může klidně být třeba i mechanické podráždění, popálení, sluneční úžeh, rentgenové či ultrafialové paprsky, jedy a desítky dalších příčin) do organismu. Dramatičnost celého okamžiku zvyšuje to, že část třísky se nepovedlo vytáhnout, uvázla v ráně.
Do hry razantně vstupují slavné to lymfocyty, obří makrofágy a trombocyty aby likvidovali škůdce, odsunuli částice zničené tkáně a nakonec vyčistili "bitevní pole". Všechna tato práce s uvolňováním a rozpouštěním buněk není možná bez enzymů.
Protože se do tkáně v okolí poranění dostává stále větší množství tekutiny, otéká tato oblast stále více a více. Současně dochází k zarudnutím a k lokálnímu přehřátí. Jde-li o ničení zvlášť odolného záškodníka, kterého se přes všechno snažení nedaří zničit a odklidit, dochází k vyvolání místní horečky. Tím se stupňuje aktivita místních enzymů, neboť činnost enzymů vzrůstá s teplotou. Nejintenzívněji pracují při teplotě kolem 40 stupňů Celsia. Proto je kupříkladu nesmyslné jakoliv srážet horečku, pracujeme tím proti svému imunitnímu systému... Ještě vyšší teploty však enzymy ničí proto rtuťový teploměr končí u 42,5 stupňů Celsia neboť pak už "umřou" naše enyzymy a tím i my, bez enzymů absolutně nic v našem těle nefunguje.
Mezi čtvrtou a dvanáctou hodinou, které uběhly od vražení třísky jsou již ukončena první nouzová opatření. Ze zranění už neteče žádná krev, je také provedeno utěsnění proti okolní zdravé tkáni. Všichni potřební pomocníci se shromáždili na místě, aby tkáňovou drť v oblasti zánětu chemicky dále rozštěpili, potom zkapalnili a tím ji přizpůsobili pro odtransportování z těla.
Trvá to ovšem několik hodin, než jsou porušené a zničené buňky v oblasti poranění opravdu mrtvé, a tím pro těle již nebezpečné. Proto odstraňování tkáňových zbytků v okolí poranění nenastává hned. Avšak proti nepřátelům nacházejícícm se v ráně, jež se skládají rovněž z bílkovin (viry, baktérie a jiné mikroorganismy), mohou samozřejmě enzymy zasahovat okamžitě, od prvé minuty, a také to vynikajícím způsobem činí.
Zhruba po dobu 12 až 36 hodin po zranění nepřetržitě probíhá štěpení, zkapalňování a odsun různě velkých bílkovinných zbytků. Současně dochází v místě poškození k prvním regeneračním opatřením. Ta jsou řízena prostřednictvím zvláštních elektrických impulsů z hrotů na koncích nervových vláken. Ty jsou v místě zánětu nyní jaksi vzrostlé - alespoň částečně - dovnitř rány, přičemž okolo jejich zakončení se elektrickou stimulací vytvářejí a formují primitivní buňky.
Pro organismus není ovšem jednoduché vytvořit vhodný mechanický způsob pro odstranění třísky ze zaníceného místa. Tříska musí být nejdříve izolována, a pak zpevněným exsudátem vytlačena na povrch kůže, což už vyžaduje značně komplikované procesy krevního srážení, opětného zkapalňování, zaplavování a odvodňování terénu. Silným tlakem je tak tříska vytlačena na povrch kůže. Tam ji pak spatříme třeba i po řadě dnů po zapíchnutí.
Pak následuje grandiózní finále - léčení: vytvoření nových buněk a nervových vláken, krevních a lymfatických cév a pečlivé vybudování nových tkání v místě poranění. Nově vytvořené přívody kolem vlásečnicových cév jsou již opět utěsněny, exsudát ložiska zánětu je odveden, otok splaskl, zarudnutí již není patrné a bolesti vymizely. Poměry v oblasti poranění se normalizovaly.
Takto proběhne zánět kterému říkáme akutní. Akutní zánět však často přejde v zánět chronický. Stává se to tehdy, když postup jednotlivých akcí, tedy poplach, zneškodňování škůdců, úklid a regenerace, se poruší. Známe hodně faktorů, které změní akutní zánět na chronický. Jeden z nich je však přítomen vždy - nedostatek vhodných enzymů.
Jestliže vlivem nedostatku příslušných enzymů dojde někde k přerušení komplikovaného řetězce do sebe zapadajících reakcí, které mají odstranit zdroj poškození a znovu nastolit zdravý stav, nastává zmatek. Nedostaví se potřebná posloupnost dějů, neuskuteční se naplánované kroky od prvního poplachu až k poslední nově vzniklé buňce. Veškeré reakce mohou pak probíhat zpřeházeně, nebo si překážet, nebo dokonce působit proti sobě. Ne zcela vyhojené poranění tak může vést ke vzniku ďábelského kruhu škodlivédo dráždění a autoagrese, který se může vystupňovat až do nebezpečného stavu. To vše často vede k chronickému onemocnění.
V podobných případech nasazuje školní medicína hlavně kortizon, aby v organismu ochromila tělu vlastní ochranné látky. Anebo zasahuje proti původci zánětu útlumovým účinkem prostaglandinů.
Zánět je ale třeba naopak správně podpořit - enzymy nepotlačují záněty ale podporují záněty, urychlují průběh a tím umožňují rychlé zakončení celého procesu. Tím může samozřejmě dojít k přechodnému zesílení pocitových nebo viditelných známek aktivace zánětu: větší zrudnutí, větší otok, vyšší teplota i více bolesti. To však není nic zlého, proti čemuž by se mělo zakročit. Jsou to naopak známky správné funkce organismu i faktu, že záchranné akce jsou v intenzívním chodu.
Zánět není ničím jiným než velkolepou odpovědí našeho těla na místní poškození tkáně. Je to dobrá, život udržující reakce. Její potlačování nebo zrušení je vlastně záměrným zraňováním organismu. A rychlé provedení celého procesu až do vítězného konce není možné bez dostatku enzymů.
Enzymy nutné k léčení se nedají získat jídlem. Dají se aplikovat v potahované tabletě či injekcí. Ale jediná ideální forma je vlastní tvorba enzymů ve slinivce břišní.
Pokud ale ta je neustále přetěžována prací kterou původně neměla dělat, tj. tvorbou enzymů trávicích (to jsou jiné než ty o kterých je tento článek) pojídáním tepelně upravené stravy (teplota nad 42 stupňů 100% enzymů "zabije") dochází k její vyčerpání a nadměrnému opotřebení. Taková slinivka pak nevyprodukuje dostatek enzymů léčících a začarované kolo nemocí se začíná roztáčet...
zdroj :
Dr. Wilhelm Glenk, Dr. Sven Neu : Enzymy
