Samovyléčení nádoru - příběh ze života č. 2 (1/2)

Vedou se rozsáhlé diskuze je-li možno drastickým omezením přísunu sacharidů - "potravy to rakovinných buněk", tedy přechodem organismu do tzv. ketózy zlikvidovat nádorové buňky. Níže popsaný skutečný příběh potvrzuje, že to v zásadě možné je...

V Bedřichově v Jizerských horách je malý hřbitov a na něm hrobka rodiny Dvořákových. Před 23 lety v ní měl být pochován stavební inženýr Stanislav Dvořák. Bylo mu 62 let, měl rakovinu a byl smířený s tím, že zemře. Na náhrobní kámen si nechal vytesat jméno s datem narození, chyběl už jen den, měsíc a rok úmrtí. Muž ale žije dál, přežil všechny spolužáky a i ve svých 85 letech pracuje.

Stanislav Dvořák v roce 1984 zjistil, že mu v podpaží krvácí mateřské znaménko, které tam měl léta, a tak se vydal k lékaři. V liberecké nemocnici pacienta okamžitě operovali a pak ho pravidelně sledovali. Nebylo to ale dobré a po pěti letech si Dvořák našel v podpaží bouli. Jak správně tušil, byla to rakovina.

Ponechán osudu

Následovala operace, ale za několik měsíců se nádor vrátil. Pacient šel pod skalpel potřetí, ale opět bez úspěchu, tumor se objevil znovu a rostl. „Tehdejší primář kožního oddělení z liberecké nemocnice Karel Borč (již zemřel, pozn. red.), který mě léčil, nakonec zhodnotil můj stav následovně: Koncem roku 1989 byla zjištěna metastáza do uzlin podpaží vpravo. Provedeno kompletní vyjmutí, ale po čtyřech měsících došlo k opětovné metastáze do téhož podpaží a proces byl tak pokročilý, že nádor postupoval podél velkých cév do hrudníku, takže chirurg nemohl provést operaci, aniž by porušil tepny a nervy. Pacient se ocitl bez možnosti léčby, ponechán osudu. To tehdy stálo v lékařské zprávě," vypráví Dvořák.

Na jaře 1990 měli jet manželé Jitka a Stanislav Dvořákovi do Švýcarska na dovolenou. Jejich známí jim zaplatili pobyt v Alpách, ale Dvořák se jim omluvil, že je na tom špatně a že nemůže přijet. „Telefonovali mi a přesvědčovali mě, že bych se mohl uzdravit pomocí metody Rudolfa Breusse. Prý musím 42 dní držet hladovku a pít jen zeleninové šťávy a čaje,"  vzpomíná muž na osudový rozhovor, který mu zachránil život. „Pak mi přátelé sdělili, že znají člověka, který díky této totální protirakovinné kůře rakovinu porazil. Léčba spočívala v tom, že tělo nádor během hladovky stráví a vstřebá."

Nebyla síla, která by mě zastavila

„Prožíval jsem hrozné chvíle," přiznává Dvořák. „Večer jsem nemohl usnout, protože jsem myslel na nemoc. V noci jsem se budil zpocený s jedinou myšlenkou – mám rakovinu! Ráno jsem vstával s vytřeštěnýma očima a první, co mi proběhlo hlavou, byla opět rakovina!" Bál se, že nedožije června, až jeho vnoučata přinesou ze školy vysvědčení. A protože se v září měla vdávat jeho dcera, napadaly ho i takové myšlenky, že jí svým úmrtím pokazí svatbu. „A pak se to ve mně náhle všechno vzbouřilo a všem těm černým myšlenkám jsem se vzepřel. Okamžitě jsem se rozhodl, že podivnou léčbu podstoupím. Byla to poslední naděje a nebyla síla, která by mě zastavila. Co mi také zbývalo? Lékaři mě už odepsali, protože mi už nedokázali pomoci," vysvětluje své pohnutky Dvořák.

Známí mu ze Švýcarska poslali knížku Rudolfa Breusse, muž si ji sám přeložil a od té chvíle byl jako vyměněný a odhodlaný překonat cokoli. „Pak mi přátelé doručili šestatřicet lahví zeleninových šťáv Biotta. Tenkrát se u nás ještě sehnat nedaly, dnes už běžně ano. A 20. dubna 1990 jsem zahájil léčení."

Dva týdny předtím se ale Dvořák připravoval přísnou dietou, při které jedl pouze rostlinnou stravu složenou z produktů zdravé výživy a začal užívat vitamínové preparáty. Přestal jíst maso, živočišné tuky, vynechal vejce. Každé ráno se sprchoval studenou vodou, což mu spolu s pozitivním myšlením a vírou ve výsledek léčby poradil jeho přítel, lékař Dušan Morman, tehdejší anesteziolog, dnes primář ARO z liberecké nemocnice.

Víra, vůle, naděje a touha

„Dostal jsem obrovskou chuť do života," tvrdil nám. „V nejtěžších chvílích jsem se rozhodl, že budu soukromě podnikat a podal jsem si žádost o živnostenský list. O několik dnů později jsem jako stavební inženýr udělal zkoušky na soudního znalce. To samo o sobě bylo důkazem, jak moc jsem věřil, že budu žít."

Důchodce Dvořák se zkrátka rozhodl, že bude v průběhu hladovky aktivně pracovat, jednat se zákazníky a starat se o potřeby stavby. „Lidé kolem mě neměli o hladovce ani tušení, a když poznali, že hubnu, záviděli mi a žádali mě o recept na tak účinnou dietu," směje se muž. „Víte, já mám zásadu, že člověk nemá házet flintu do žita a pokud má sebemenší šanci, má bojovat. Mně pomohla víra, vůle, naděje a touha. Nevzdal jsem se a vyhrál jsem!" říká po třiadvaceti letech s odhodláním Stanislav Dvořák.

A jak na tu dobu vzpomíná jeho žena Jitka (81)? „V obrovském strachu a v nečekaných změnách. Byla jsem zvyklá pravidelně vařit, aby měl muž teplá jídla, a najednou jsem vařila jen pro sebe a on nesměl a ani nechtěl jíst nic," vzpomíná. „Vařila jsem mu jen čaje. Byl to pro mě šok."

Za 42 dnů zhubl 15 kilo

Dvořák pil jen zeleninové šťávy, čaje, minerálky a vodu, vůbec nejedl a dodržel přesně postup doporučovaný Breussem. Za 42 dnů hladovky zhubl o 15 kilo. Nádory začaly ustupovat a postupně mizely, až se úplně vstřebaly. Po skončení hladovky přešel muž během tří dnů pomalu na vegetariánskou stravu, prvním jeho jídlem byla neslaná zeleninová vločková polévka. „V době léčby jsem udržoval výborné vztahy s lékaři liberecké nemocnice Karlem Borčem a Dušanem Mormanem, kteří mi sice hladovku oficiálně nedoporučili, ale protože věděli, že už nemám jinou možnost, tak mě podporovali a věřili mi. Borč mi po skončení léčby napsal do lékařských záznamů toto: Náš pacient Stanislav Dvořák je v současné době vyléčen z rakoviny. Stal se zázrak," říká muž.

Po vyléčení rychle nabíral síly a během jednoho týdne přibral dva kilogramy, za další dva pět kilo. Dvacátý den po hladovce už byl schopen odjet s manželkou na odloženou dovolenou do Švýcarska. Řídil auto z Liberce až do Alp a v horách pak absolvoval několik pěších túr.

Vyléčený muž je dodnes vegetarián a žije zdravě. Zároveň si díky nemoci uvědomil skutečné hodnoty života. „Hlavní je život duchovní, který nás obohacuje, ne peníze, honba za majetkem. Dříve jsem býval výbušný a jako každý technik i racionální. Najednou jsem zjistil, že v klidu a trpělivostí se dosáhne mnohem více než křikem, že cit v jednání s lidmi otevírá dveře a je balzámem na duši. Více než dříve jsem se také v jednání začal řídit vírou v Boha. A nesmírně děkuji manželce Jitce, která se o mě nepřetržitě a obětavě starala," říká s vděčností Dvořák. „Metoda, kterou jsem podstoupil, jistě není všelékem pro všechny nemocné rakovinou, pro mnohé případy ji možná vůbec nelze doporučit ani použít. Ale mně pomohla," rekapituluje po letech muž. „Dnes už vím, že hladovka byla jen polovinou úspěchu, druhá polovina se odehrála v mé hlavě. Nevzdal jsem se a naplno uvěřil, že nemoc porazím, naprogramoval jsem se na to, a to bylo zásadní."

Psal si deník a vydal knihu

Po celu dobu léčby si Dvořák psal deník a své zážitky, zkušenosti i Breussovy postupy pak zveřejnil v knize Rakovina, leukémie a jiné zdánlivě nevyléčitelné nemoci, které jsou léčitelné přírodními prostředky. Dvořák se nebál v beznadějné situaci vstoupit do něčeho nového, silou vůle dokázal zdánlivě nemožné a inspiroval k tomu i další lidi, kteří se na něho stále obracejí. Není sám, kdo se Breussovou metodou vyléčil. „Víte, já nejsem ani lékař, ani léčitel, ale jen vyléčený pacient. Ale když se někde ve sdělovacích prostředcích o mně objeví jen zmínka, hned se ozvou skeptici, kteří mě i autora článku obviňují málem ze šarlatánství," krčí rameny Dvořák. „Nechápou, že v bezvýchodné situaci může kromě obdivuhodné tradiční i moderní profesionální léčby rakoviny existovat také něco, co se nedá svázat do odborných vědeckých postupů a pouček, ale je to někde uvnitř v člověku. Jak už jsem vám řekl, je to o víře, vůli, naději i touze."

Stanislava Dvořáka jsme poprvé navštívili už před dvaceti lety, tedy nedlouho po vyléčení. I dnes se těší výbornému zdraví a je plný života. Není to jasný důkaz, že v jeho slovech je hodně pravdy? 

Pokračování (2/2) - Deník který si vedl ing. Stanislav Dvořák během léčení

zdroje :

1/ deník Šíp : http://sip.denik.cz/pribehy-a-temata/rakovinu-porazil-hladovkou-20130130.html

2/ filmové studio FEBIO : http://www.youtube.com/watch?v=-jiMrtR-JmU