M. Jan Hus: "Papež není zjevný a pravý nástupce sv. Petra, žije-li mravy protivnými..."

Husova kritika církevní okázalosti byla tak ostrá, že nikdo z biskupů, kteří ho soudili, něměl ani ochotu uvažovat nad skutečným věroučným smyslem jeho textů.

Citace 13. žalobního článku: „Papež není zjevný a pravý následník knížete apoštolů Petra, žije-li mravy protivnými Petrovi. A vyhledává-li lakomství, pak je náměstek Jidáše Iškariotského dle napodobování lakomství. A stejně jasně kardinálové nejsou zjevní a praví následníci družiny jiných apoštolů Kristových, nežijí-li po způsobu apoštolů, zachovávajíce přikázání a rady Pána Ježíše Krista.“

Hus u tohoto článku dopsal tutéž poznámku jako u předcházejícího: „úřadem i zásluhou“. Uvedený Husův výrok je správný a pravdivý, pokud se mu nepřikládá jiný smysl, než Hus mínil. Být nástupcem Petra a být jeho zjevným nástupcem, to jsou dvě rozdílné věci. Pokud papež dává svým životem veřejné pohoršení, tak ztrácí minimálně tu zjevnost nástupnictví Petra a je v nebezpečí, že skrze bludy a zjevnou zradu víry ztratí i samotný úřad.

Článek je vzat z 14. kap. O církvi. Hus tam polemizuje s vyhlášením pražských teologů, kteří se snažili o likvidaci reformního hnutí v církvi. Říká: „Ambrož říká v 22. oddíle, v závěrečné kvestii: ‚Varujte se, bratři, lži!‘ ... ‚Neboť je to lež říkat si křesťan a skutky Kristovy nečinit. Neboť je to lež prohlašovat sebe za biskupa, kněze nebo duchovního a jednat v rozporu s tímto stavem.‘ ... ‚Všechny preláty nemůžeme pokládat za preláty. Neboť biskupa nedělá jméno, nýbrž život.‘ A v 40. distinkci pod záhlavím ‚Není vpravdě knězem, kdo se knězem nazývá‘, říká Chrysostomos: ‚Je mnoho kněží, a přece je málo kněží.‘ “ Tyto citáty vypisuje Hus z Gratiánových dekretálií, které sloužili jako právní příručka, a komentuje je takto: „Nuže z těchto a jinde uvedených výroků je patrné, že papež není zřejmým a pravdivým nástupcem Petra, knížete apoštolů, žije-li mravním životem v rozporu s Petrem. A jde-li po lakotě, pak je náměstkem Jidáše Iškariotského, který si zamiloval mzdu nepravosti, když prodal Pána Ježíše Krista.

A se stejnou nepopíratelností nejsou kardinálové zřejmými a pravdivými nástupci sboru ostatních Kristových apoštolů, nežijí-li po způsobu apoštolů a nezachovávají-li přikázání a rady Pána našeho Ježíše Krista. Vcházejí-li totiž jinudy než prvními dveřmi, jimiž je Pán Ježíš Kristus, pak jsou zloději a lotři, jak prohlašuje sám Spasitel o všech takových, když říká: ‚Všichni, kteří přišli, jsou zloději a lotři‘ - Jan 10. Všichni tedy, kteří říkají, že jsou pravdivými a zřejmými náměstky Kristovými a jsou si vědomi svého zločinu, lžou. Proto praví Duch v 3. kapitole Zjevení, že ti, kteří jsou ‚ze synagogy satanovy, říkají, že jsou židé, ale nejsou jimi, nýbrž lžou.‘

Proto jestliže kardinálové shromažďují a směňují církevní obročí a za jejich prodej přijímají sami nebo prostřednictvím jiných peníze, a tak v rozmařilosti a v nesmírné pýše pohlcují a stravují majetek chudých,“ (por. dnes v ČR církevní restituce) Hus pokračuje: „a jestliže nečiní ani divy, ani nekážou lidu slovo Boží, ani neslouží mše, ani se zbožně nemodlí ani neplní služby diakonů, které ustanovili apoštolové - Skutky 6, poněvadž ani nevykonávají jejich povinnosti ani podle jejich života nežijí, v čem jsou, prosím vás, náměstky apoštolů?

Zdali v tom, že hromadí obročí anebo že číhají na dary jako Gézi (Géchazí), nebo v tom, že se naučili přicházet časně zrána k papeži v pyšném vystrojení s nákladnou jízdní družinou, ne že by měli daleko nebo cesta byla neschůdná, nýbrž aby vystavili světu na odiv svou vypínavost i ostrý protiklad s Kristem a jeho apoštoly, kteří pěšky obcházeli v prostém šatě města, městečka a vesnice, zvěstujíce evangelium království Božího? Zdali také v tom jsou pravými a zřejmými náměstky apoštolů, že dovolují, aby je lidé na kolenou uctívali, anebo že cizincům navštěvujícím papeže, sedícího na vyvýšeném trůnu v nádherném rouše, které splývá až k nohám, ano až daleko pod křeslo, ukládají, aby klečíce pokorně hleděli políbit blažené nohy, jakoby svatost samého otce papeže stékala od hlavy až na patu? Cožpak nabývají nemocní zdraví z dotyku oněch nohou?“

I přes tuto ostrou kritiku Hus nijak nepopírá právní ani svátostnou platnost úkonů takovýchto nemravných prelátů, nýbrž upozorňuje, že jejich konání je nehodné a nezáslužné a že toto hledisko má být v církvi prvořadé. Být nástupcem Petra a být jeho zjevným nástupcem, to jsou přeci dvě různé věci. Pokud papež žije evidentně hříšně v mamonářství, v morální nečistotě, v pýše, ve světské pompě a odmítá pokání, pak je jen otázka času, kdy se pro tuto zatvrzelost v nekajícnosti dopustí i hříchu proti Duchu svatému a hereze. O herezi Písmo svědčí: „I kdyby anděl z nebe vám hlásal jiné evangelium, budiž proklet“. (Gal 1,8-9) V Husově době preláti hřešili machinacemi s majetkovým obročím, s odpustky a vydíráním desátků, svatokupectvím (simonií). Hereze je ignorace pravdy a nenávist k ní. Proto Hus opakoval: „Miluj pravdu, hledej pravdu...“