Jan Hus nebyl žádný reformátor církve. Chtěl, aby církev dodržovala písmo doslovně a věřil v brzký příchod Antikrista a poslední soud. Byl fundamentalista, protože chtěl návrat k domnělému ideálnímu stavu. Byl to typický středověký člověk a jeho soudci už byli jednou nohou v renezanci, stejně tak lidé přítomní koncilu a svůj čas trávili hledáním antických knih v klášterních knihovnách. Hus se filozoficky klonil Janu Viklefovi, jehož knihy četl a studoval. Jan Hus byl odsouzen kvůli herezím, problém tkvěl v jeho pojetí církve a církevní autority. Hus věřil v jakousi církev neviditelnou, jež nemusí být totožná s viditelnou. K neviditelné církvi patří lidé morálně bezúhonní. Poslední autoritou, k níž se křesťan může odvolat, je Kristus. V tom by se Hus dokonce i shodl se svými kostnickými soudci. Ti si také nedělali velké iluze o papežství, vždyť se ho právě pokoušeli pracně dát z trosek dohromady. Jenže věřili v církev jako instituci a v církevní autoritu, zatímco Hus církevní instituci neuznával. To by byla hereze i z dnešního pohledu. Podle Husa se písmo se má brát doslova. Věřící pozná, co po něm živý Kristus chce. Jak potom zabránit tomu, aby o sobě kdekdo netvrdil, že chápe správně obsah Písma? Pozdější vývoj ukazuje, že skutečně bez církevního dozoru došlo ke štěpení na nové a nové sekty. Hus by se svým pohledem neobstál nejen před dnešní církví, ale ani před žádnou jinou institucí, jež vyznává nějaký objektivně poznatelný řád, nad kterým bdí autorita, aby daná instituce mohla fungovat a přežít.

Z tím že Hus patril do stredoveku a koncil do renesance - Hus byl fundamentalista a koncil humanistický - bych celkem souhlasil.

Není ale pravda že Hus chápal Bibli doslovne, rozodne ne ve smyslu protestantskem, uznaval totiz cirkevni otce a Tradici jako zavaznou autoritu (coz mimochodem dosvedcil i par minut pred upalenim).

Take nepopiral povinnost poslouchat cirkevni autoritu, pouze zduraznoval povinnost teto autority podrizovat se Bozimu zjeveni, coz ovsem humaniste nemohou pochopit, protoze pro ne je normou vseho clovek a jeho rozum, kdezto pro krestana pravě Bozi zjeveni, ktere rozumu neodporuje avsak jej prevysuje.

Pater Jan Hus (+ 1415), mistr Karlovy univerzity jistě katolíkem byl, jistě se snažil jím být důsledně. Pokus vykreslit jej jako jediného pravdivého ne rozdíl od zbytku duchvních, který je zaprodán lži, je sice líbivý a populární, ale je příliš účelový, než aby mohl být objektivní, natož pak skutečně a výlučně pravdivý. Husovy skutečné morální požadavky byly extrémní, nebyl v nich prostor pro lidi s jejich chybami, které máme prakticky všichni, Jana Husa nevyjímaje. Ač to nevypadá pěkně, realita je vždy kompromisem ideálu a daných historických podmínek a možností. Je velmi pravděpodobné, že kdyby se Husovi podařilo prosadit své nelítostné ideály, byl by ve srovnání s ním P. Antonín Koniáš, SJ, ubohým břídilem, který občas zabavil a spáli nějaký snář.

Zkraťme to. Podstatnou nevýhodou takto ideově vystaveného článku je dvojí:

1) je dopředu dáno, že Jan Hus musí vyjít kladně a jeho odpůrci negativně

2) k dokázání toho se používá komplikovaná a z dobového myšlení vytržená argumentační gymnastika (už jen termín "množina" či přizpůsobené překlady Denzingera, když se dá citovat originál), která se zdá být spíše nebezpečná, než přesvědčivá. Dovolím si tady ještě jednu odbočku či otevřenou otázku: byli otcové Kostnického sněmu povinni přijmout Husovu terminologii, která je v článku obšírně a uměle konstruována, nebo se mohl a snad i měl Pater Hus přizpůsobit všeobecnému významu slov a nezavádět vlastní kategorii např. výrazu "determinatio", kterému je ve článku věnováno tolik prostoru (a vceku právem)?

Děkuji za komentář.

Vytržen z dobového kontextu je právě vámi vyjádřený postoj, protože Hus nebyl "jediný pravý na rozdíl od všech ostatních" ale byl fakticky reprezentantem a mluvčím velkého duchovního hnutí, k němuž se hlásila dobrá polovina české inteligence i zbytku národa. Nebyl zakladatelem tohoto hnutí, protože to zde existovalo a bylo vrchností průběžně potíráno minimálně od dob Jana Milíče (a nešlo o Valdenské ani jiné hertiky, šlo o katolíky zasáhnutí spiritualitou, která se pak o několik desetiletí později projevila jako "devotio moderna")

Koncil samozřejmě nebyl povinen přijmout Husovu terminologii ani jeho definici církve, která je dodnes diskutabilní. Na druhé straně však užívání vlastní terminologie nebylo důvodem na odsouzení z hereze...

Realita že je prý kompromisem mezi ideálem a dobovými podmínkami .... možná, ale popřít ideál a upálit jeho hlasatele jen kvůli tomu, že nejsme schopni ho žít? Hus měl pochopení pro lidskou slabost, ale nedokázal se smířit s aktivním bojem proti ideálům evangelia, který iniciovali právě kněží, kteří by se ten ideál měli aspoň snažit žít.