Svezou se české firmy na jaderném boomu? Snad ano…

V poslední době se s všude kolem hovoří o jaderné renesanci, jaderném boomu. Napadá mě otázka, zda může být rozvoj jaderné energetiky faktorem, který umožní i českým stavebním a strojírenským firmám lépe odolávat krizi. Logickou odpovědí by bylo ANO, ale skutečnost nebude zřejmě tak jednobarevná.

Investice do jádra jsou doslova ekonomickým hitem, po celém světě se staví nebo plánuje výstavba desítek a desítek jaderných elektráren. Nebudeme se bavit o Indii a Číně, kde rostou „jaderky" jakou houby po dešti, ale třeba hned sousedé na Slovensku... Ti do listopadu 2013 chtějí spustit dva nové bloky jaderné elektrárny Mochovce. K tomu chce slovenská vláda ještě postavit nový jaderný zdroj v lokalitě odstavené jaderné elektrárny v Jaslovských Bohunicích. Celých 50 % energie pak bude z jádra. Před časem se s velkou slávou a pro radost Evropské unie odstavovaly bloky v Jaslovských Bohunicích, když ale nastane zima, lidé uvažují jinak, reálně a racionálně.
Bez jádra zatím ještě mnoho let nemáme žádné lepší řešení zajištění naší energetické bezpečnosti a budoucnosti (při dodržení stále přísnějších ekologických limitů), a rozumní tohoto Světa to již naštěstí pochopili. Nejekologičtější a nejlepší za současné situace je prostě jádro. Možná je to pro mnohé „ekology" bolestivé zjištění, ale prostě to zatím ještě nejde. Vždyť plán vyrobit 20 % veškeré spotřebované elektrické energie v roce 2020 z obnovitelných zdrojů energie, je v podmínkách Česka nereálným. Největší optimisté hovoří max. o 13 %. A to i přes lukrativní dotace státu (čili z našich daní), třeba na fotovoltaické elektrárny a záruky výkupů za velmi výhodných podmínek. A v mnohých státech Unie jsou na tom stejně. Byl to více než ambiciózní plán. A i kdyby to bylo těch vzývaných 20 %, tak co těch „zbývajících" 80 %?
Co je dále pozitivní, pohled na jadernou energetiku se stává v Česku i v rámci EU racionálnějším a méně politicko-ideologickým. Dokonce se začíná hlasitěji mluvit o tom, že jádro je budoucností absolutní... Po štěpení přijde na řadu fúze jader, tedy žádný jaderný odpad, snad už žádný, ani zfanatizovaný, argument proti. Je přínosné, že i v tomto směru hrají čeští vědci prim.
Skupina ČEZ plánuje v Česku a na Slovensku výstavbu až pěti nových jaderných bloků. Jde o třetí a čtvrtý blok JE Temelín, pátý blok JE Dukovany a výstavbu až dvou bloků v Jaslovských Bohunicích. V případě nových bloků Temelína se počítá s uvedením do provozu kolem roku 2020, u pátého bloku Dukovan přibližně v roce 2025. Kromě toho je ČEZ například investorem výstavby 3. a 4. bloku JE Cernavoda v Rumunsku. A jak budou z připravovaných projektů těžit české firmy, můžou pomocí jádra bojovat proti celosvětové ekonomické krizi? Odpověď na tuto otázku není jednoduchá...
Není jisté, zda české firmy, ať již stavební nebo strojírenské, budou z aktivit ČEZ profitovat a pokud se již k dodávce dostanou, jako subdodavatel, není jistý ani případný profit, zisk. Subdodavatelé to nemají totiž nikde jednoduché, co si budeme povídat... Ze zákona nelze preferovat ani pohlížet nijak protekcionisticky na žádnou firmu, takže nelze ČEZ někam tlačit. Česká republika navíc ani nemá firmu, která by byla schopna postavit jadernou elektrárnu na klíč. Třeba proto, že nedisponujeme vlastními kapacitami pro primární okruh. Generální dodavatel bude určitě zahraniční, a že se zájemci již hrnou... Výběr subdodavatelů pak bude plně v jeho gesci. Z prohlášení zahraničních zájemců o soutěž na dostavbu Temelína slyšíme, že s českými firmami počítají. Uvidíme, zda to není pouhý „předvolební" trik. Buďme optimisté a věřme, že se pro české firmy se otevírá obrovská a lukrativní možnost v subdodávkách, která jim pomůže odolat nejen krizi současné, ale i té, která bohužel přijde opět za pět nebo deset let.
Některé záležitosti vztahů mezi generálním dodavatelem a subdodavateli lze možná kontrolovat a řešit, třeba dodatky smluv. Možná lze připravit podmínky výběrového řízení tak, aby byla dodržena zákonná pravidla vyplývající pro podobné zakázky z české i evropské legislativy, a přitom byla zajištěna účast českých firem na zakázce i férové podmínky pro ně. Řešením je snad model tzv. kvazi-offsetů. A úloha státu? Je zodpovědností státu, aby v případech podobných zakázek byla podpora domácích firem zajištěna. Stejným způsobem si ostatně vlastní průmysl chrání i jiné evropské země. Je možná potřeba více než jindy zmobilizovat zaměstnance po celém světě, kteří pracují ve státních zastupitelstvích, zvláště v zemích, kde se chystají investice do výstavby jaderných elektráren, a kde Česko znají a dobře jsme se zapsali v minulosti, například Indie.