Ekologické požadavky Unie pomáhají renesanci jaderné energetiky

Jaderná energetika v posledních letech doslova vstává „z popela", a to i v zemích, které od ní dříve částečně odvrátily tvář. Důvod? Neustále rostoucí hlad po elektrické energii a současně s tím přísné emisní limity Evropské unie lze podle odborníků a stále častěji i politiků uspokojit pouze pomocí jádra. Návrh Unie je založen na již všeobecně známé tezi 20, 20, 20, jímž chce do roku 2020 snížit emise CO2 v Evropské unii o 20 % ve srovnání s rokem 1990 a zvýšit podíl obnovitelných energetických zdrojů (OZE) na 20 %. Schválený závazný cíl 20% podílu OZE na spotřebě v roce 2020 považuji za příliš ambiciózní a přesahující možnosti většiny národních ekonomik. Jedná se ale zřejmě o číslo střelené od boku, nepodpořené dopadovými studiemi a nedostatečně zohledňující ekonomickou realitu.

Spoléhat na obnovitelné zdroje energií (OZE), které by uspokojily stále rostoucí spotřebu energie, lze podle vyjádření odborníků jen částečně. V roce 2006 jsme v ČR z větru, vody, slunce a biomasy získali v poměru ke spotřebě pouze 0,96 %. Energie z větru nám v roce 2006 přinesla 49 GWh, což je při celkové výrobě 84 288,3 GWh pouze 0,06 %. Když si vezmeme, že v roce 2006 bylo podle České společnosti pro větrnou energii instalováno cca 56 MW výkonu větrných elektráren (VE), pak průměrná využitelnost větrných elektráren v tomto roce činí 10 %. V roce 2007 se ale údaje ve prospěch VE mírně posunuly - na průměrnou využitelnost 12,6 %. V roce 2007 byl ale spuštěn největší větrný park v ČR o výkonu 40 MW až dva měsíce před koncem roku, což čísla zkresluje. V reálu činí průměrná využitelnost 25 %. Takže se vrtule točí průměrně čtvrtinu roku, ale některé měsíce se nepohnou celé dny. Ani s vodními zdroji to není podle odborníků lepší. Vzhledem k podmínkám v ČR, které se zdaleka neblíží přírodním podmínkám například v Rakousku, představují vodní zdroje 0,4 % celkové spotřeby. K již vyšším číslům se můžeme dostat při úvahách o energii ze slunce a ze spalování biomasy. Solární kolektory mají za příznivých podmínek roční výkon cca 50 Wm-2. Kdybychom teoreticky osadili 78 kilometrů čtverečních plochy (což je zhruba rozloha hlavního města Prahy), tak při průměrné svítivosti 5 hodin denně vyrobíme ze slunce zhruba 72 GWh/rok, což situaci opět neřeší. Nejlépe je na tom z OZE biomasa. „Spalováním biomasy můžeme pokrýt 6,7 % spotřeby. Hlad po energiích stále roste. Co tedy? Pokud nedostavíme Temelín, budeme muset - vzhledem ke stále rostoucí spotřebě - spalovat uhlí a nebudeme schopni plnit ekologické předpisy. K tomuto názoru se přidávají i zástupci Teplárenského sdružení ČR, kteří volají po dostavbě Temelína taktéž. Když bude dostatek energie z jádra, nebudeme muset vyrábět energii z uhlí a využijeme jej pro potřeby zajištění tepla v panelových domech.

Vzhledem k tomu, že v Rakousku a Německu se až tak nedaří realizovat představy protijaderných hnutí a „zelených" politiků o náhradě klasických zdrojů energie obnovitelnými, začali hledat spásu v elektrárnách na zemní plyn. Dovoz plynu nás zaváže především Rusku takovým způsobem, že budeme snadno manipulovatelným státem. 
Pokud Německo a Rakousko bude skutečně vyrábět velké množství energie v plynových elektrárnách, negativně to pocítí díky liberalizovanému trhu s elektřinou také koneční spotřebitelé. Pro jaderné elektrárny není problém nakoupit obohacený uran na řadu let dopředu na světovém trhu, kde je k dispozici řada výrobců ze stabilních států, např. Kanada a Austrálie... Nezanedbatelné je ekonomické riziko, protože cena energie z elektráren na zemní plyn je takřka z 80 % tvořena cenou paliva, a je tudíž zcela závislá na ceně zemního plynu a ta se odvozuje od ceny ropy.

Zajištění dostatku elektrické energie pro stále rostoucí spotřebu není asi reálné, pokud se neobrátíme k jádru a jaderné energetice. Shodli se na tom i účastníci mezinárodní odborné konference All for Power 2008, která se uskutečnila koncem listopadu v Praze. OZE, potenciál plynových elektráren ani obnovené a výrazně „čistší" a rekonstruované uhelné elektrárny nemusí nutně dostatečně zajistit pokrytí nárůstu spotřeby elektřiny v ČR.
Země střední Evropy se již dnes potýkají s nedostatkem elektrárenských kapacit. Německo uzavřelo jaderné elektrárny a současné masivní investice v budoucnu maximálně pokryjí jejich požadavky. Polsko se po uzavření 3 500 MW uhelných elektráren z ekologických důvodů do roku 2015 stane závislé na dovozu. Situace je tam o to horší, že neprobíhá výstavba nových energetických zdrojů ani neexistuje plán výstavby.
Slovensko uzavřelo elektrárny o výkonu 1 600 MW a stalo se z vývozce dovozcem. Jak těžce se takovému dovozci žije, si asi brzy uvědomilo, a proto se rozhodli dostavět jadernou elektrárnu v Mochovcích. Třetí a čtvrtý blok bude dostaven do června 2013. Největším dovozcem je Maďarsko, 18 % spotřeby musí nakupovat. Navíc má omezené palivové zdroje a chybí dlouhodobý plán výstavby. Blížící se kritickou situaci i pro ČR si zřejmě uvědomují také politici. Státníci přehodnocují pohled na jadernou energetiku a do roku 2010 by mohla být schválena výstavba dalších jaderných elektráren. Jde jednak o dokončení dvou bloků 1 000 MW (nebo 1 700 MW) v JE Temelín, jednak o výstavbu nových menších bloků. A uvědomují si to i další státy (viz. např. Itálie). Na nedostatek zakázek si nemůže stěžovat francouzská společnost Areva. Světově největšímu výrobci jaderných reaktorů se daří, jen loni zvýšil čistý zisk o 14,5 procenta. I zástupci tradičních českých dodavatelů pro jadernou energetiku si mnou ruce. Reálný objem nových kontraktů do roku 2020 odhaduje Škoda Power na 27 miliard korun. Jen Rusko chce zvýšit své jaderné kapacity o 20 GWe, potenciál v Číně a Indii činí až 54 GWe. Jsme ještě na malou chvíli jedinou zemí, která není závislá na dovozech elektrické energie. Již v roce 2020 bychom ale mohli dovážet 15 TWh a v roce 2030 dokonce 31 TWh elektrické energie. Žádné palivo není ideální, ale je potřeba najít vhodný mix, a do něj musí jednoznačně patřit i jádro.