Pohádka: Já bych tě láskou snědl

Milé děti, povím vám pohádku o království, kde vládl král Vtipálek, král, který miloval smích a humor, ale byl to i největší vojevůdce všech dob. A také poslední vojevůdce, protože po něm už se nikdo vojevůdcem nestal.

Žilo bylo, možná i nebylo, jedno království, kde byl král Vtipálek. Byl to pořádný vojevůdce, ale tím, že měl rád legraci, vymyslel úplně odlišnou armádu. Armádu lásky. Chcete vědět, jak taková armáda vypadala? Armáda sestávala z jednotek ze 40 mužů, kteří byli speciálně cvičeni už od tří let. Všichni tito chlapečci žili dohromady a učili se mít krásné a čisté srdíčko – za dva. A také se učili mít společné srdíčko, takže když by se kohokoli z nich někdo zamiloval, miloval by jejich společné srdíčko.

A král Vtipálek by nebyl pořádný válečník, kdyby nedal této skupině malou holčičku, která byla „jako oni“, jenom to nevěděla. Byla trénovaná jako oni, jenomže to nevěděla. Takže zatímco chlapci věděli, co je čeká a co mají vydržet, ona to nevěděla, tak se doma vztekala, neposlouchala, dělala různé psí kusy – a chlapci, jak postupně rostli, ji museli na dálku svou mentální energií usměrňovat a trestat.

A hočička byla takové mentální dvojče toho budoucího šéfa, ale ona to, na rozdíl od něho, nevěděla. on byl vlastně jako její otec, protože o ní věděl mnohé, zatímco ona o něm nic.

Tady tuhle společnou holčičku měli kromě celé čtyřicítky „chlapů v koupelně“ na starosti její hlavní vedoucí a kromě ní měla ještě každá dvojice svou holčičku na to, aby se naučili mentálně ve dvojici spojit a získat společnou mentální sílu. A tuhle jednu měli všichni dohromady.

A vždycky když Jejich hlavní Vedoucí Čisté srdíčko dal někoho do svého společného srdíčka a on nebyl absolutně dokonalý, také „za dva“, tak to nevydržel a něco se mu stalo...

A jednou, jednou ji chtěl král Vtipálek představit celému národu, a to tak, že celý národ ji bude mít ráda (ale ona tomu nebude věřit a bude přesvědčená o pravém opaku) a čtyřicitka „chlapů v koupelně“ ji bude chránit a uchrání jí.

Holčička byla takový papoušek, který poslouchal, co jí kdo našeptal, byla takový Golem, který když jí čtyřícítka kluků, později chlapů, dala sílu, tak uzvedla i malý vozík.

A když čtyřicítka chlapců, později mužů, vyrostla, byli to nejhodnější muži na světě, a současně se stali obávanou jednotkou krále, protože museli poslechnout každý jeho rozkaz. A každý kdo těm holčičkám jakkoli ublížil, tak se s ním mohli hned v zápase měřit a věřte, že ten člověk nevyhrál.

A král se podíval na kohokoli z ostatních králů a jen řekl: Jen mě odporuj, pošlu ti tam své srdcaře, kteří jsou každý „za dva“ a uvidíme, jestli jim v souboji stačíš.

A všichni jen sklopili oči, protože věděli, že nikdo z nich není „za dva“.

A tak král Vtipálek vyhrál a stal se celoplanetárním králem.

A od té doby se říká: Já bych tě láskou snědl. A když malé děti zlobí, tak už u nich hned v tom království je jeden z této čtyřicítky a říká jim „za zrcadlem“: Ham ham, sním tě...

PS: S úctou se klaním pražské židovské tradici o Golemovi, jehož námět jsem si podobně jako umělec David Černý vypůjčila a pokusila jsem se ho originálně rozvinout dál. Shalom chaverim.

Zdroj obou obrázků: Wikipedie

Obrázek perexu: David Černý: Golem, město Poznaň