Všechno, co v článku popisujete, logicky vyplývá z trestu "odnětí svobody". Také je nutno vzít na vědomí kategorie trestů. Nedá se říci, že všichni trpí stejně. Například nedbalostní trestné činy spadají do nejlehčí nápravné skupiny a trpí se tam o poznání méně, než tam, kde si tresty odpykávají recidivisté a těžcí zločinci. Obecně ale nelze očekávat, že se vězni budou mít ve vězení jako v pětihvězdičkovém hotelu, to je snad každému jasné.

Cílem tohoto trestu by mělo být aby se tam dotyčný po propuštění už nechtěl vrátit, tedy aby nepáchal trestnou činnost. Procházka růžovou zahradou to asi není, ale podle mého názoru je to tak v pořádku. A měli by povinně pracovat a splácet náklady na svůj pobyt a případně odškodnění obětem jejich trestné činnosti. Pokud je pravda že jich většina nepracuje je to hodně špatně.

To, že lidé ve vězení málo trpí, si myslí hlavně ti, kteří viděli vězení maximálně na obrázku a pokud by se do nějakého dostali, sesypali by se nejpozději druhý den.

Trpí, ale nic by se nestalo, kdyby trpěli ještě víc v zájmu úspor. Např. zvýšení počtu vězňů na cimru, méně vycházek aby se ušetřili dozorci, kteří je hlídají ...atp. Jeden kapsář když sedí, tak nás to stojí asi 50x tolik než co ukradl.

Ale mohou pracovat, což by naopak bylo prospěšné.

Myslím, že to s těmi chudinkami přecitlivělými, co je v lochu my z venku tak trápíme, nebude až tak zlé...

Trocha řádu a kázně ještě nikomu neublížila, mnozí se s tím zde setkávají poprvé v životě, zejména pokud se do té doby nějaké práci nebo studiu a s tím spojené organizaci dne, spíše vyhýbali.

Na řád, pravidla, omezení a opakující se rituály (byť i k němu "nespravedlivé") si člověk docela snadno zvykne a po čase mu nic z toho nepřipadne "divné". Jedině pokud z takového prostředí a koloběhu na pár dní vypadne (do nemocnice, na dovolenou krátkou návštěvu domova apod.), má pak po návratu pár dní sebelítostní potíže do toho řádu opět zapadnout, což ale za pár dní pomine. Dokonce tak psychicky "rozkladně" působí i pouhé krátké setkání s civily na návštěvní místnosti, ovšem odezní to za kratší dobu, než po návratu z opravdového výletu ven.

A jestli těmto lidem ve vězení pomáháme k nápravě? To záleží především na nich samých a obávám se, že měkké a ohleduplné podmínky výkonu TRESTU snahu o nezopakování si kriminálu zrovna nevzbuzují. Znám vícero lidí, co prošli velmi nepřívětivým socialistickým kriminálem (ať už zaslouženě nebo nezaviněně) a po výstupu z výkonu trestu se dosud a zjevně asi navždy chovají jako příkladní míliusové a dělají všechno pro to, aby se za katr už nikdy nedostali.