Ztratilo se dítě! Mezi družinou a školou!

Ne, to není žádná rozvojová země ani žádný východ! Je to vyspělý západní stát a dítě by se určitě ve škole ztratit nemělo! Ještě že to celé zachránila matka! Měla by dostát metál!

Obyčejný všední den. Děti opět tento týden chodí do školy, distančně se učily celý minulý měsíc.

Kámoška má tedy přes den volněji a můžeme trávit polední pauzu Skypovým obědem.

"Představ si, že učitel ztratil našeho malého!", zahajuje čas zákusku.

Mám pocit, že to říká docela klidně. Zřejmě už je to vyřešené. Jinak by asi plašila jako každá máma!

"Jo, stalo se to předevčírem. Pěkně si tak pracuju a najednou někdo zvoní. Pošťák přijít neměl, uklízečka tu byla v pátek a nikoho jsem nečekala.

Jdu tedy otevřít a přede dveřma stojí synek! Měl být v tu dobu v družině! Ještě že jsem byla doma!"

Divím se, že nemá klíče, už je mu osm, takže je to docela velký kluk...

"Jasně, že kód na dveře zná, takže by se domů bez problémů dostal!", zahání můj údiv kámoška...

"Vtip je v tom, že jsem počítala s tím, že bude v družině. Mohla jsem být na procházce, na nákupu nebo někde. Byla jen náhoda, že jsem nebyla pryč, když zazvonil! Říkal ale, že kdyby doma nikdo nebyl, že by si vzal sušenky ze šuplíku k obědu a zavolal by nám, že už přišel ze školy. A pak by hrál hry!

Takhle jsem mu dala oběd a zavolala do družiny, že je doma. Už ho zoufale hledali!"

Směju se do obrazovky: "Tak vidíš, vlastně to byla škoda, že jsi byla doma. Synátor přišel o celé odpoledne her!"

A ptám se dál, protože jsem zvídavá: "A jak se vlastně ztratil? To chodí děti do družiny samy?"

"Nene, nechodí!", pustí se do vysvětlování kámoška: "Vychovatelky si je mají vyzvednout před školou a odvést celou skupinu do družiny(*). Synek ale odešel postranními dveřmi s dobrým úmyslem. Myslel, že má jít hned po škole domů, přesně podle pravidel karantény.

Jejich třída byla totiž v částečné karanténě, to znamená jedno pozitivní dítě. Dřív nemohli do družiny vůbec, pak to ale v družině změnili a jejich třída jedla izolovaně. Akorát to dětem nikdo neřek!"

Znovu jsme probraly celou situaci. Naštěstí kámoška je zkušená matka třech dětí, takže ji už nerozháže vůbec nic!

"To ale musel být šok, když jim chybělo dítě! Ještě že jsem zavolala! Už málem volali policii!", dodala.

To už se smějeme obě. Situaci i představě, jaký by to byl asi fofr. Dítě ztracené vinou školy v celostátním pátrání!

"Takže jsem vlastně ušetřila velký prachy státu," rekapituluje kámoška nalezení ztraceného syna: "Že jsem byla doma a hlavně, že jsem okamžitě a střelhbitě zavolala do té družiny! Představ si, že by byl mlaďas v pokojíku, v klidu se cpal sušenkama, hrál hry a přitom by po celém městě jezdila policie s houkačkama!

Měla bych dostat metál!"

(*) Foyer scolaire je lucemburská družina. Je to jiná instituce než škola. Zápis se vyřizuje zvlášť, zapíšou opravdu jen děti, jejichž oba rodiče pracují. Děti obědvají ve Foyer, jídelna není součástí základní školy. Foyer je v jiné budově, bývá to ale kousek - cca 5 minut od školy. V současné koronavirové situaci může mít každá instituce jinou karanténní strategii, což může způsobit mírné (v tomto případě i větší) zmatky.

[věnováno Markétě]

---

PS. Na současnou situaci se dá dívat různě! Ale úsměv by neměl chybět nikdy!

Stavila se v jednu! Málem mi ustřihla ucho!

Je ze mne gaučový povaleč! A že mi to svědčí!

Ne, nejsem blázen! Jen posiluji svaly!