Napadlo mě zrovínka něco takového onehdá, když jsem podobně asi hoďku vyčkával na má radostně utrácející zlatíčka v jednom z těch penězolapů na kraji města, sedě přitom v jednom z těch kožených masážních křesel s mobilem v ruce a všechno jsem už v něm měl přečtené tam i zpátky. Naproti byla úschovna dětí s Legem, autíčkama a panenkama, kde ti odložení sirotci radostně řvali, skákali a jinak řádili a ani odtud pak nechtěli jít s krkavčíma rodičema do té nudy a polepšovny domů.

Napadlo mě, že by tam mělo vedle být něco podobného pro tatínky. Nějaká dílna s nářadím na delších řetízkách - s vrtačkama, kladívkama, přímočarýma pilkama, úhlovýma bruskama, prkýnkama, hřebíkama, vrutama, šroubkama, podložkama, nůžkama na plech vč. několika plechů, svěrákem atd., kde by se ctihodní pánové mohli neškodně vyřádit a upustit páru v době, kdy jejich drahé polovičky a zlatíčka někde za rohem rozhazují jejich peníze jak z vrtulníku...

Tak pro mne by bohatě stačilo v takovém penězolapu místo, kde by se dali barvit figurky.

Z vlastní zkušenosti vím, že nabarvit jednu figurku v měřítku 1/35, pokud si s tím opravdu vyhrajete je jízdenka k tomu, že pak bude zbytek rodiny čekat na vás.

Nedávno jsem ve vlaku viděl zřejmě babičku s dítětem. To dítě na ní neustále kňučelo, ať "nečumí do mobilu", popřípadě ukazovalo na okolní lidi, že prý "čumí do mobilu".

Už před tím jsem na tuto frázi měl značnou alergii.

To se vám nedivím, že máte na tuto větu alergii. Nejste sám!

Díky za čtení, milý Leopolde, a do toho mobilu fakt nekoukejte! Nebo jen občas!

Pozdravujem, Stáničko

Také zdravím, milá Janka, a děkuji za čtení!