Vypadla nám z okna lednička! Naštěstí všichni přežili!

Stěhování je noční můra. Prý je lepší vyhořet než se stěhovat. Ale někdy situace člověka donutí k nepředvídatelným výkonům! I kdyby to mělo stát něčí život! Nejlépe cizí!

S Martou občas máme veselé kafe. Minule s Martou přišel i Emilián. Dobře ho znám, je to velký srandista. Skoro dva metry, hlas jako zvon a věčný úsměv na tváři! Radost s ním pokecat.

Tentokrát nás ale překvapil. Tvářil se docela pochmurně a jeho obvyklý úsměv byl ten tam! Byly jsme obě zvědavé, co se děje. To musí být fakt nějaká velká tragédie!

„Spadla nám z okna lednička! Máme obrovskou, americkou... ...takže to nebylo jen tak!“, nijak moc se nedal přemlouvat Emilián: „Naštěstí všichni přežili!“

S údivem jsme na něj zíraly. Nejen my, ale i paní u vedlejšího stolku, která zřejmě na někoho čekala a krátila si dlouhou chvíli u sladkého potěšení. Ta zůstala s otevřenou pusou a lžička s kouskem dortíku jí vypadla z ruky. Zacinkala o zem a paní se omluvně usmála. Co lžička, ale ta lednička vydala asi mnohem větší ránu!

Emilián nás všechny chvíli pobaveně pozoroval a pak se začal smát.

„No, MÁLEM nám spadla!!!“, poopravil se a ještě pořád se smál. S Martou jsme si oddechly a paní, která zrovna utírala ubrouskem ten kousek dortu na zemi, zvedla hlavu tak rychle, až praštila o stolek a málem rozlila kafe!

„Stěhovali jsme se. Stěhovali jsme se sami s kamarády a pro ostatní sousedy jsme byli dokonalá atrakce. Víkend v celé ulici byl náš!“, usmíval se Emilián: „Krabice šly lehce, menší kusy nábytku taky. Vše jsme vynosili a dali jsme i úzké schody. Sice občas jsme trochu drhli o zeď, ale všechno přežilo! Vše stálo na svém místě a manželka už organizovala naplnění prázdných polic z krabic...

Jenže nastal problém! Jak nastěhovat čtyřdvéřovou americkou lednici? Sto dvacet kilo? Ven ze starého bytu jsme ji jakžtakž dostali po točitých schodech. Nadřelo se nás pět, ale zlaté české ručičky si přece poradí!

Ale schody v novém domě jsou do pravého úhlu a přes ten to prostě nešlo! Buď bychom chodili po schodech my nebo by tam byla zaseklá lednice!“, Emilián se usmál na paní, která už dortík snědla a teď jen dopíjela kávu. Paní se na něj s pochopením usmála.

„Tak kámoš vymyslel, že ji dáme do místnosti oknem! Koukali jsme na něj jak na exota, protože to je zvýšené první patro a ta lednice je FAKT těžká!!!

A že ji vytáhneme popruhy po žebříku! On byl v klidu, ale mně letělo hlavou, kolik kilo tak unese špršle žebříku a co se stane, když vše spadne a někdo přijde k úrazu?!?

Naštěstí žebřík nedosáhl až k oknu, takže tahla varianta padla...

Ale kámoš nic nevzdává! Jezdí jako řidič s kamionem a tak že dojde pro kamion, nacouvá k domu a že lednici zvedneme přes plošinu kamionu. To už se mi zdálo jako bezpečnější řešení a tak jsem na to kývnul.

Ulice se bavila a když přijel kamion a zabral ulici, přišli i první diváci!!!

Kámoš zacouval, spustil plošinu, lednici jsme na ni postavili, dva jsme šli nahoru k oknu a akce mohla začít!

Fajn, plošina s lednicí jede jako po másle, my čekáme u okna, dva kámoši s lednicí na plošině...“

S Martou jsme sledovaly vyprávění a paní vedle psala rychle smsku, asi taky chtěla vědět, jak to dopadne!

„Akorát že plošina dojela do nejvyššího bodu a k oknu zbývaly skoro dva metry! Lednice jen horní hranou lehce převýšila dolní rám okna. Co teď?!?

Prý že to chlapi zvednou!!! Stodvacet kilo? Ve dvou? Do dvou metrů?

Že prý to dají a my máme být připraveni, že vtáhneme ledničku dovnitř!

Pot jsem měl až mezi půlkami, už jsem viděl, jak lednice padá a rozmačkává oba šílence, rozbíjí plošinu a já volám záchranku a vysvětluju, že na ně spadla lednice?!?

Ale kámoš kamioňák rozhodl, že to tedy dáme!

Raz, dva, tři, RUP! Chlapi ze všech sil zvedli lednici, my jsme tahali z okna a podařilo se nám ji položit na rám!

Lednice teď balancovala na hraně okna a my zevnitř ji posouvali dál, aby se kdyžtak převážila dovnitř a ne ven! Co u toho padlo sprostých slov, to se nedá ani spočítat! Když jsme konečně byli za půlkou, chlapi seskočili z plošiny, vyběhli nahoru a pomohli nám ji umístit.

Šel jsem si dát hned panáka! Takovou akci už nechci opakovat! Nikdy!

Manželka viděla vážnost situace, ale celou akci natáčela na mobil, takže si pustíme záznam na Silvestra. Jen se video trochu třese, protože to bylo tak komické, že se manželka celou dobu smála!“

S Martou jsme si oddechly, že vše dobře dopadlo. Paní pochvalně zvedla palec a odběhla do neznáma...

Ale Emilián se ještě neusmíval a dodal: „My jsme měli sluníčko a času dost! Neumím si ale představit ten stres teď o povodních, když se nějaká babička snaží přenést věci do patra a ví, že třeba za hodinu bude v domě voda!

To bych tu ledničku nechal utopit a šel bych té babičce pomáhat!!!“

–-

PS. Někdy se člověk dostane do úzkých... Někdy svou vlastní vinou, někdy vinou někoho jiného...

Jsi cizinka? A co ty kalhotky? - Blog iDNES.cz

60+?!? Stařenka je v posledním tažení! Propadla žebříčkem oplocenky! - Blog iDNES.cz

Nucené fitko na mrazu! Taxikář nám ujel s kufry! - Blog iDNES.cz