Inu, Stáňo, my můžeme srovnávat, protože mladí jsme byli – a oni staří nebyli.

Vydařenej rok vinšuju!

Inu, Vláďo, máš pravdu. Ale taky je to jednou čeká!

Přeju vstup do roku 2025 tou správnou nohou!

Milá Stanislavo,

moje dcera, je taky Stanislava a říkáme jí Stáňo. Doma. Jinak Stanja, aby si naši sousedé nevyvrátili ,hubu ́z pantů!

A tak Vás, jestli dovolíte, budu taky oslovovat Stáňo.

Stáňa, jsa kdysi podobný tenager, jako ti mladí z vlaku, z vaší povídky, si k Vánocům přála koně! To by na tom nebylo ještě nic tak moc divného, kdyby nestál přes deset tisíc marek.

Povídám: "Zvážila jsi své rozhodnutí dobře? Stáj nemáme, koňům nerozumíme, tolik peněz jsem ještě pohromadě nikdy neviděl a Tobě je čtrnáct!" Nakonec jsme se dohodli, že přetáhneme kontolimit, ať se ,Anča ́ pudruje!

A tu jsem, i bez DNA testu, poprvé poznal, že je to naše dítě! "Mám všechno vyjednáno," sdělila nám, "místo v boxu budu mít zadarmo, protože se majiteli budu starat o jeho koně. Dělám to už stejně rok. Půlku z ceny Vám budu splácet ze svého platu. Vyjednala jsem si, že budu uklízet náš, a vedlejší panelák. Za to dostanu měsíčně 450,- marek."

Asi jsme na ni koukali dost vyjeveně.

"Jediný zádrhel je, že ve čtrnácti ten job nedostanu. Tak by máma musela podepsat, že ty dva domy bude čistit ona. Ale, ve skutečnosti, je budu uklízet já."

Uděláno, domluveno, provedeno, hotovo ...

Stáně je dnes 59 let a je úspěšná koňařka. Má dvě dcery. Koňařky, Pracuje jako stewardka od roku 1988, a stále u stejné letecké společnosti. Peníze za koně nám nakonec do halíře zaplatila, postupně, až na tisíck marek. To jsme si vyhradili, jako dárek k tamnějšímu ježíšku. Na to všechno si vždy vzpomenu, když nad takzvané mládeži začnu lámat hůl. Váš Tony Jelínek. A prosím Vás pište!!! Už se těším na další blog!!!

Milý Tony,

děkuji za krásný příběh Vaší dcery. Ano, máte pravdu, někteří mladí dokážou neuvěřitelné věci.

S Martou jsme se shodly, že to bylo skvělé vidět samostatné, zodpovědné mladé lidi, kteří vědí, co chtějí. Blonďák z kupé měl peníze za to, že pracoval ve firmě svého táty.

Píšu blogy ráda - jsem pozorovatelka života, sbírám jeho střípky, upravím je, naleštím je a s radostí posílám dál. A těší mne, že se lidem líbí.

Budu ráda, když zase přijdete na návštěvu - blogy přidávám každých čtrnáct dní ve středu v 16:55, už pěknou řádku let.

A zatím si můžete přečíst některé starší.

Přeji Vám krásný zbytek roku a vstup tou správnou nohou do roku 2025.

Vaše Slávka Boudová