Úplně jsem se vykapsoval! Na účtu mám jen patnáct korun!

Mladí jsou prý k ničemu. Lehkovážní, korunu neudrží, jsou jen v digitálním světě a nemají žádnou budoucnost! Naštěstí se občas ale výjimka najde! A dokonce si na doplnění financí chce najít druhou práci!

Předvánoční kafíčko s Martou bylo veselé. Nasmály jsme se. Marta zrovna přijela z Prahy. Vlakem...

„Všude už jsou Vánoce. Rolničky hrají i na záchodě, ozdobené stromky bys nespočítala a občas i na hlavách kolem vidíš Mikulášskou čepici, sobí parůžky nebo vánoční ministromečky...

Takže když sedneš do kupé, je to lahoda! Žádná hudba nehraje, žádné zvonečky nad hlavou nevisí, prostě klídek, jen ševelení hlasů spolucestujících...“, smála se Marta. Vím, že má Vánoce moc ráda, ale někdy je jich prostě moc...

„Koukám z okna na ubíhající krajinu...“, vesele pokračovala Marta: „...a najednou mne zaujme diskuse dvou mladíků naproti. Dobře oblečení, nejnovější mobily, usměvaví... A tak je se zájmem poslouchám a nedávám najevo, že poslouchám...“

Marta se v ten moment pustila do předvádění rozhovoru. Netušila jsem, jak skvělá je imitátorka. Jako bych v tom kupé byla s ní!

***

„Rozšoup sem se s vánočníma dárkama!“, hlásí ten s hnědými vlasy a brýlemi: „...a na účtu mi zbylo jen patnáct korun!“

„Já taky!“, nenechal se pobízet ten druhý, usměvavý blonďáček: „Ale hlavně jsem kupoval pro sebe!“

„Já měl třicet tisíc!“, smutně konstatoval hnědovlasý.

„Měl jsem osmdesát a rozfofroval jsme to...“, nebyl úplně smutný blonďák.

„A co sis koupil?“, nevěřícně pravil hnědovlasý.

„Auto a věci okolo... Auto za třicet a opravy za dvacet a tak...“

„Koupil jsem si šíleně drahou sračku!“, nenechal blonďáčka domluvit hnědovlasý: „Techniku na mixování hudby za čtrnáct tisíc! Netušil bys, co všechno teď můžu vyrobit!“

***

Marta je napodobovala tak věrně, že se omladina, která seděla vedle nás u stolku, začala smát. Asi jim mluvila z duše.

A pak že si prý vykládali nějaké technické věci k mixování hudby, které Martu zas tak moc nezajímaly...

A že začala zase poslouchat, když se vrátili k vánočním dárkům.... ...a tak jsme zase seděly ve vlaku.

***

„Koupil jsem si pro sebe voňavku! Holt neumím šetřit!“, pokrčil rameny blonďáček a pak se bavili o značkách voňavek a očichávali se, jak kdo voní...

„Tuhle značku neznáš“, pravil blonďáček poté, co ho kámoš pochválil: „Dostaneš ji jen v Itálii v jednom obchodním řetězci. U nás se neprodává...

Mám pět voňavek a střídám je podle nálady a situace...“

***

„Když se vrátili k financování dárků, byla jsem okamžitě jedno ucho...“, stala se Marta na chvíli zase Martou. Mládež vedle taky ztichla a začala dávat pozor. Asi měli podobné problémy. Peněz není nikdy dost...

***

„A co ty, už máš nakoupené vánoční dárky?“, obrátil se hnědovlasý na kámoše.

„Jo, mám, tady v batohu...“, ukázal blonďatý pohledem na polici nad hlavou: „...už můžu být v klidu...“

„To já ne, já ještě běžím dokoupit poslední...“, byl docela nervózní hnědovlasý: „...zítra už je Štědrý den a to už nechci nikam jít..

Letos to budu mít chudší. Budu si muset najít druhou práci!“

***

Marta se usmála: „A pak se začali bavit o zkouškách, kolik už mají v předtermínu a kolik jich ještě zbývá...“

Pak ještě dodala: „S tou mladou generací to není tak špatné, jak se říká! To je moc fajn!“

–-

PS. Vánoce jsou svátky klidu a míru... ..anebo taky ne!

A cenu dostává – naše babička! - Blog iDNES.cz

K čemu anděl potřebuje lubrikační gel??? - Blog iDNES.cz

Čím naditější mísa, tím více štěstí! - Blog iDNES.cz