Tu nejdražší šunčičku, prosím! Ať se pejsánek poměje!

Ne, není to výsek, kam se chodí pro odřezky masa pro psy a kočky! Je to luxusní prodejna s francouzskými a švýcarskými lahůdkami, kde člověk musí mít dost naditou šrajtofli, aby si něco odnesl!

Dnešní kafe začalo docela legračně. Marta přišla v botách na vysokém kovovém podpadku a doklapala od dveří až k našemu oblíbenému stolku. Obřadně svlékla kabát, pověsila ho na věšák a důstojně usedla na židli. S význámným pohledem čekala na obsluhu...

Slečna tu byla jako blesk a než se stačila zeptat, Marta rozkazovačně pravila:

„Ten nejdražší zákuseček, prosím. Ať se tlamička poměje!“

Slečna Martu dobře zná (vždyť sem chodíme už pár let), ale teď jen vykulila oči. Proboha, co se Martě stalo?

Marta ji chvíli nechala v rozpacích a pak se rozesmála: „Jako obvykle, větrník a vaše skvělé lungo!“

V rozpacích jsem byla i já. Takhle Martu neznám. Asi něco zvláštního! I to, že si Marta vzala klapací podpatky a dloiuhý kabát. To bylo fakt překvapující!

„No, nekoukej tak na mne...“, smála se pořád Marta: „Já jen paroduju dámu, kterou jsem v sobotu potkala v lahůdkách...“

Káva i větrník už byly na stolku a Marta se s láskou a péčí pustila do větrníku. A mezi sousty vykládala:

„Představ si, v sobotu jsem byla v lahůdkářství, kde prý by mohli mít moje oblíbené balsamico...

Chodila jsem tedy po prodejně a zkoumala regály, jestli to je pravda. Obdivovala jsem skvostný výběr všeho a pak taky koukala, co dobrého mají v pultovém prodeji. Měli! A spoustu! Francouzské uzeniny, švýcarské sýry i nějaké dobrůtky, které jsem neznala. Fakt radost pohledět!

V prodejně bylo jen pár lidí. Nějaký pán si zrovna kupoval uzený jazyk a bavil se s prodavačem o recepturách francouzských tlačenek, když tu vstoupila dáma v kožichu. Vysoké kovové podpatky klapaly po dlažbě. Dáma odstrčila toho pána a na obsluhu vyštěkla: „Tu nejlepší šunčičku, prosím! Ať se pejsánek poměje!“

Pán na ni s údivem pohlédl, já se taky otočila a další paní, co s manželem vybírala věci do dárkového koše, jen hlasitě vydechla.

Podpatková dáma sice řekla Prosím, ale znělo to jako Hlupáku, dělej! Prodavač neztratil glanc, ukázal dámě dvě štangle šunky a pomalu nakrájel plátky na těch třicet deka, co požadovala. Dáma zaplatila, vzala balíček a odklapala. Bez pozdravu! Jen za ní bouchly dveře.

Na chvíli zavládlo ticho a pak se začali všichni smát. Prodavač všem vysvětlil, že ta zákaznice přichází pravidelně a že už není dávno překvapen. A ještě dodal, že dáma dost utrácí, ale ať si to tedy pejsánek užije...

Paní od dárkového koše se přídala a říkala, že její známý má velkého psa, kterého miluje a kterému pravidelně kupuje steaky! A ne že nějaké levné, ale z nejlepšího masa!

Atmosféra v obchodě se tak nějak prosvětlila, dárkový koš byl vybrán a pán s uzeným jazykem zaplatil. Vzal balíček, rozhlédl se po ostatních a s nevinným úsměvem řekl...“

A tady se Marta na chvíli zastavila, široce se usmála a já tam s ní v té prodejně byla taky:

„No jo, ale co když tím pejsánkem je manžel?!?“

–-

PS. S podpatky nebo bez, s Martou je legrace vždycky...

Lidi ve frontě šílí! Dědula chce deset účtenek! - Blog iDNES.cz

Slečno, já vás obskočím! - Blog iDNES.cz

Seděly tam dvě buchty! Jedna hezká, jedna tlustá! - Blog iDNES.cz