Navařím mu do krabiček! Ať mi tam nezdechne!

Štve vás manžel? Už se na něj nemůžete ani podívat, natož se s ním o něčem rozumně domluvit? Je tady jednoduché a pro některé páry ideální řešení. Praktikujte letní manželství!

Marta se dneska smála na celé kolo už při vstupu do kavárny. Sotva dosedla, už to z ní padalo...

„Dneska jsem přijela dálkovým autobusem. Nechtělo se mi hledat parkovací místo a taky jsem se chtěla porozhlédnout po kraji...“, šibalsky na mne mrkla Marta: „Jela jsem z Prahy a autobus jel přes malé vesničky a taky úzkými alejemi. Tam bych se autem pomalu ani neodvážila, ale ten řidič se dokázal vyhnout i s traktorem!“

Marta upila kafe, rozhlédla se kolem a ukázala hlavou na starší paní v šedém svetříku. Taková hodná babička.

„Seděla jsem do uličky vedle podobné paní jako tady vedle. Bys řekla, že celé rodině navaří, vypere a stará se o domácí pohodu. Taková stará škola...“

Říkám Martě, že to většinou babičky dělají...

„Natahovala jsem hlavu přes sedadlo a koukala i do mobilu, jestli fakt jedeme dobře... ...až se mne ta babička vedle mne zeptala, jestli se bojím a jestli jsem ve správném autobusu...“, smála se Marta: „Jasně, že jsem se nebála, jen jsem obdivovala řidiče.

Ptala jsem se paní, kam jede a představ si, ona jela o tři zastávky dál než já, do fakt malinké vesničky, kde je jen pár domků a kde lišky dávají dobrou noc. Říkala jsem si, co tam ta městská paní asi bude dělat...

...a že prý tam má manžela, že tam jezdí každý pátek za ním na chalupu a v neděli se tím samým autobusem vrací domů do Prahy.

Sem se divila, proč to tak dělají, proč tam není s ním. A ona, že prý má letní manželství...“

Marta začala parodovat tu paní. Tak zvláštně se naklonila, hlavu posunula trochu dopředu a já úplně viděla tu hodnou starostlivou babičku!

***

„Je moc fajn, že je zase jaro! Už jsem se nemohla dočkat! Jak já se těšila, až tam zase odjede!“, Martobabička hudravě spustila: „Dědek jeden, už mne v Praze štval. A to jsem ještě slušná ve vyjadřování!

Dycky mu pošlu SMS a on na mne čeká u zastávky. A pak jedeme do městečka nakoupit. Záleží na tom, jak moc bude vyžraná lednička, když tam přijedu.

Já nakupuju jídlo, on si kupuje ty svoje sráčoviny, třeba tepláky nebo nějakou vrtačku nebo tak...“

Martobabička se hluboce nadechla: „ A pak jsme spolu na chalupě. On seká dřevo nebo trávu, v sobotu jde za chlapama do hospody na pivo a já koukám v telce na můj oblíbený seriál.

Pak se dědek vrátí a jdeme spát...

Ptáte se, proč tam jezdím?!?“, Martobabička si hluboce povzdechla: „No, je to můj manžel, tak ho tam nenechám jen tak!

V sobotu a neděli toho navařím víc a on pak celý týden jí ty zbytky!“

***

Marta se zase vrátila do své obvyklé veselé podoby a smála se, jak paní nadšeně vykládala, že mají s dědkem od sebe pokoj a že to je skvělé, že to trvá od jara až do podzimu.

„A úplně mne dorazila odpověď, když jsem se jí ptala, proč to takhle dělá a proč se třeba nerozvede...“, dodala Marta s úsměvem: „Paní se mile usmála a pravila, že to je přece její manžel a tak že mu navaří, aby jí tam nezdech!“

–-

PS. V kavárně se nejen pije dobrá káva, ale je tam i legrace...

Opily se tak, že ráno nepoznaly vlastní děti! - Blog iDNES.cz

Přijdu večer domů! A tam cizí chlap! - Blog iDNES.cz

...a tak klofla kluka z vesnice! - Blog iDNES.cz