- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Normálně chodím k doktorům maximálně kvůli potvrzení pro firmu, že nejsem ještě úplně slepý, hluchý a líný občas zůstat nějakou tu hodinku na přesčasu. Před časem jsem šel k doktorovi, na kterého mi dal kontakt můj kolega. Šlo o deprese. Má doktorka v ČR mi předepsala antidepresiva, dala mi dva týdny volno a řekla mi, abych v každém případě cca. po dvou týdnech přišel na kontrolu, aby se ujistila, že jsem si na základě depresí nevystřelil mozek. S tím samým problémem jsem šel ke kolegovo doktorce. Je*al jsem se k ní přes půl Warschau. Po 2 hodinách čekání přijdu do ordinace. Trochu mne překvapilo, že neměla žádnou sestřičku. Co mne ale zaskočilo byla její drzost. Doktorka si přede mnou zapálila cigaretu. Dále mi odmítla pomoct, protože deprese údajně nespadají pod její kompetenci a dala mi kontakt na jakéhosi mastičkáře. Zatímco má doktorka v ČR mi maximálně pomohla, doktorce v PL bylo pravděpodobně úplně jedno, jestli si to kvůli její lenosti hodím.
Právě jsem si vzpomněl na scénu z mého nejoblíbenějšího polského filmu Dzień świra (Den cvoka), kdy pacient je na vyšetření u doktorky, a ve chvíli, kdy se mu doktorka hrabe hrabe v řiti, vlítne do ordinace sestřička, aby se zeptala doktorky, zda půl dne čekající pacientku přijme ještě dnes. Do toho tam nakukují další čekající pacienti. Doktorka na svého pacienta zařve, aby se více napnul a neklečel jak pes při s*aní. A nakonec před očima čekajících pacientů svému pacientovi sdělí, že má rakovinu prostaty.
studené a neveselé nejen chodby, ale i personál....
Tak nám všem přeju, aby to tak nebylo. Někdy stačí úsměv a hned je veseleji!
...i strach z konečného rozsudku bez možnosti odvolání nebo dovolání...ochromuje srdce i mozek Karma, Slávko
Souhlasím, ten strach tam úplně čišel... A je to škoda, dokud to případně není jisté...
mi až naskakovala husí kůže.Opravdu jsme takový národ ovcí? Vím,že pacient asi nemá sílu něco říkat,ale kdybych doprovázela svého blízkého v takové atmosféře bych se asi neudržela.Možná by stačilo sestře říct,že pracuje s těžce nemocnými lidmi a trochu citu by ji asi nezabilo.Nejhorší co je při takové práci je rutina.Já se teď velmi často pohybuji v ordinacích a nemocnici a mám opačné poznatky.Vítkovická nemocnice - dialýza - skvělý personál včetně lékařů a paní primářky.Sestry jako by byly moje rodné,pomocné sestry a paní uklízečky.Vůbec nemám pocit,že jdu do nemocnice,tak příjemné prostředí jde vytvořit chováním personálů k pacientům.