Měla jsem první rande! V kamrlíku na benzínce!

Hele, toho chlapíka bys měla vidět! Elegán každým coulem! Americký úsměv! Dívčí obsluha benzínky úplně vedle! Málem slintaly! A je jen a jen MŮJ!!!

Martina hledá toho svého vysněného. Má být vysoký, štíhlý, tmavovlasý, usměvavý...

Ale takového není vůbec lehké najít! Je to teď naše docela pravidelné téma. V kamionu to bohužel nevyšlo!

"Hele, já vím, že tam někde je!", usmála se Martina. "Jsem na seznamce a protože jsem v tom správném věku, tak tam je chlapíků celá hromada! Ne samí dědoušci, které tam má moje sousedka, jen o něco starší..."

"Jééé, bylo další první rande???", ptám se natěšeně a lžičkou míchám naše dnešní virtuální kafíčko.

"No jasně!", přikývla Martina, "Ale pořád bylo všechno zavřené a venku kosa a tak jsme hledali nějaké vhodné řešení.

Tenhle případný budoucí není z našeho města, ale často obchodně cestuje po celé republice. Přemýšleli jsme, kde a jak se sejít. Jsem taky mobilní, takže klidně někam dojedu.

Akorát byl ještě mráz, děsná zima! To přece nemůžeme randit v parku. To bysme zmrzli jako drozdi hned po první minutě!

Domluvili jsme se, že se tedy sejdeme na benzínce. Sice jsem si říkala, jak to uděláme, když se nesmělo být uvnitř...

No co, řekla jsem si nakonec. Záchod tam je a kafe můžeme přinejhorším vypít venku. Dokud bude ještě aspoň trochu teplé..."

"A jak to tedy probíhalo?", ptám se zvědavě. Při představě, že popíjím kafe v desetistupňovém mrazu, se mi chce čurat i teď!

"Skvěle!", rozplývala se Martina. "Zaparkovala jsem auto, náhodou zrovna za jeho bourákem. Hned vyběhl ven a otvíral mi galantně dveře!

Ty bláho, to byl elegán! Jako ze žurnálu! Roláček, luxusní oblek do šedomodra, no prostě nádhera!

Podali jsme si ruce, měl pevný krátký stisk. Podržel mi péřovku, já se do ní pomalu soukala, takže jsme se už nenápadně dotýkali...", usrkávala mnohoslibně kávičku Martina.

"No a co bylo dál?", nedočkavě ji popoháním.

"Představ si, žádné kafe venku! My jsme šli na benzínku! Dovnitř! On předem domluvil s obsluhou, že nás pustí dozadu! A bez roušek!

Koupil nejlepší kávu, co tam měli. Mohla jsem ho přitom nenápadně pozorovat. Byl fakt echtgalantní, upravený... Jenom vypadal starší, než uvedl na seznamce!

Celou dobu ho závistivě sledovaly mladé holky z obsluhy. Se ženami to evidentně uměl, takže tu kamrlíkovou akci domluvil bez jakýchkoli problémů..."

"A kdy mi ho představíš?", koukám chtivě do obrazovky.

"No víš," Martina se pomalu nadechovala. "Konverzace vůbec nevázla, měl přehled... Rád o sobě povídal... ...ale taky se ptal, takže jsem se dostala ke slovu i já...

Akorát", trochu se zarazila Martina, "...ta jiskra nepřeskočila! Z mé strany. On zájem měl! Čtyřicet pět minut stačilo, pak už jsem chtěla domů...

Hezky jsme se rozloučili...

...a nechali to otevřené...

...občas i  napíše...

Takže celkem dobrý!", přikývla Martina. "Ale je prostě blbá doba! Nic dál dělat nemůžeš... Asi tak!", povzdychla si ještě.

Ale protože je nezdolná optimistka, tak s nadšením v očích dodala:

"Jdu hledat dál! Přece tam někde musí být!

Já se dočkám!"

PS. Martina je vytrvalá, věci dotahuje do konce a jen tak se nevzdává!

Měla jsem první rande! V kabině kamionu!

Stavila se v jednu! Málem mi ustřihla ucho!