Těch deset plateb kartou za měsíc si vymyslela Reifeisenbanka zcela nedávno, dříve jí stačily platby tři. To se dá ještě jakž takž zvládnout - daleko horší a pro mnohé seniory diskrimující jsou tzv. "apky", protože ne každý má chytrý telefon. A samoobslužné pokladny - to je rovněž lahůdka. Ne každý je má rád, ale co naděláš, když např. v Albertu jsou neobsazené normální pokladny, ale nedaleko stojí pár zaměstnanců, kteří naháňajů zákazníky k pokladnám samoobslužným. Jasně. disciplína musí bejt!_

Hlavně že to ten dědula zvládl a mohl v klidu odjet na chalupu - bral to jako vánoční dárek od pokladní i od lidí ve frontě.

A samoobslužné pokladny, to máte pravdu. Starší lidé s nimi mohou mít problém. Občas i ti mladší.

Díky za čtení a přeji úspěšné nákupy u samoobslužné pokladny i úspěšný boj s apkami!

Pantáta byl chudák nejspíš uvrtanej jeho bankou do situace, že mu teda povedou ten jeho účet nebo kartu zdarma, jako to je zvykem v ostatních civilizovaných zemích západně od nás, ale že musí pro to splnit nějakou těžko pochopitelnou šílenost, jako třeba 10 plateb kartou měsíčně. Nevidím to jako jeho vinu nebo neschopnost, pouze jako jeho čiré zoufalství...

Mě takhle dostala moje “spořka” do nepříjemné situace, když jsem od ní kvůli mnoha pravidelným inkasům a opakovaným platbám (voda, plyn, elekktřina, kanalizace, internet, televize...) nechtěl odcházet jinam, kde běžný účet zdarma byl dávno běžnou záležitostí, a ona mi pro odpuštění poplatků za vedení účtu předepsala minimální měsíční příjem ábé a přechod k jejich Erste, což jsem zpočátku sice splňoval, jenže pak mi ve dvou krocích tu minimální výši příjmu jednostranně svévolně zvedli tak, že jsem už na to nedosahoval a proti své vůli a přesvědčení jsem musel začít čarovat s přeposíláním a tříštěním peněz mezi třemi lidmi a třemi ústavy, abych ten měsíční příjem na mé jedno konto u nich splnil. Nakonec jsem se na to vykvajznul a nahlásil jim, že jdu pryč - a ejhle, hned byl účet zdarma. Jenže když jsem za nějaký čas kvůli půjčování auta v cizině potřeboval mít kartu nikoliv platební ale kreditní, začalo to znova - osobní bankéřka se vytasila kromě úroků za půjčení mých peněz mně samému i s pravidelným měsíčním poplatkem jen za vedení té karty, a prý že to nic, že mi to odpustí, když iks-krát s tou kartou zaplatím nejméně ve výši ypsilon Kč a současně budu měsíčně investovat zet korun do jakéhosi jejich podnikatelského fondu...

Mám tedy pro toho dědulu pochopení a od té mé vlastenecké české spořky se mi zase chce odejít k nějakým zlým cizákům, co si podobné ofuky nevymýšlí a nenutí seniory chovat se programátorsky komplikovaně a být neustále ve střehu, aby přitom někde něco neprošvihli, čímž by jejich banka nemusela plnit ty staré lákavé sliby a naopak si mohla “po právu” přidat ještě nějakou tu další finanční zátěž...

Pro dědulu měli pochopení i zákazníci za ním i pokladní. Ta dokázala nejen naúčtovat deset plateb, ale i udržet Štědrodennní atmosféru.

Díky za čtení a držím pěsti při jednání s vaší spořkou, ať to všechno dopadne, jak si přejete!

V Kauflandu, u samoobslužných pokladen, na to mají vychytávku. Můžete zvolit zaplacení více kartami a sami si určit, že sumu, na př. 500 Kč, rozdělíte na 150, 200 a 150. Použijete 3 x karty a vyjede vám jeden účet. Nikoho neotravujete a podmínky bank snadněji splníte, časová ztráta při placení je minimální. Zajímavé je, že když jsem se kdysi u pokladen ptal 2 asistentek, co znamená "Vícenásobná platba kartou", ani jedna to nevěděla, tak jsem to vyzkoušel sám a dnes můžu dělat chytrého.

Tak to je paráda! Akorát nevím, jestli dědula nakupuje právě v Kauflandu. Marta neříkala, kde to bylo...

V každém případě se příště kouknu, jestli je tato platba možná i v jiném řetězci. Osobně radši platím u pokladny s živým člověkem. Vždycky prohodíme i pár slov...

Díky za čtení a radu.

Pravděpodobně je na vině banka. Dnes je v módě, že pokud chcete na spořícím účtu víc procent, musíte udělat nejméně 10 plateb z karty.

Co měl dědula dělat, že? Nemoc a odjezd na chalupu bez připojení. A úkol je třeba splnit - úroky jsou úroky!

Hlavně že tu situaci všichni s nadhledem zvládli. Dědula měl navíc samé malé věci, takže byl asi připraven a nechtěl moc prudit.

Mne onehdy v Albertu dorazila jedna babča. Dorazila k pokladně s přetékajícím vozíkem. Naskládala všechno na pás a pak košík zatlačila za pokladnu. A pak brala kousek po kousku z toho placu, kam odjíždí naskenované zboží, a rozdělovala si to do asi pěti tašek. Kdyby si to přeložila do toho košíku, mohla si to v klidu rozdělit někde jinde. Takhle ale úspěšně přes deset minut blokovala pokladnu a řadu čekajících.

Třeba babča nakupovala pro pět dalších a rovnou to dávala do těch tašek. Snad jí tam nikdo moc nenadával...

Dědula z příběhu od Marty byl prý připraven. Hned rozdělil nákup na deset menších a platil jeden za druhým. A naštěstí měl prý v nákupu samé drobné věci, takže to velice rychle odsýpalo.

Blahoslavený Hercule Poirot a jeho šedé buňky mozkové. Jenže nelze tvrdit, že dědula o ne nepřišel, jenom honí co se dá. Ale proč? Vždyť ještě před vánoci jsme měli tu nejfantastičtější vládu a nějaký úrok mu mohl být u zadele.

Hlavně že dědula byl spokojen. A prý docela spokojeně vypadali i zákazníci ve frontě, protože udělali dobrý skutek - nenadávali, když je dědula zdržoval. A ještě mu prý popřáli hodně zdraví!

... Jen k vaší letmé poznámce o odhadu délky fronty a množství nákupu v košíčcích lidí před vámi - za účelem - co nejmenší ztráty vlastního času.

Uvažuji stejně a beru v úvahu ještě další, takřka detektivní alternativy možného zdržení. Bohužel, vždy je nejrychlejší právě ta fronta - kterou jsem vyloučil jako první.

To máte pravdu, někdy to je opravdu zákon schválnosti!

Nakonec stejně záleží na rychlosti pokladní, na tom, jestli se pod větším zbožím v košíku neskrývá množství kusů zboží menšího, na tom, jestli zákazník potřebuje naťukat třikrát PIN, protože už mu hlava neslouží... ...a tak by se ještě dalo dlouho pokračovat...

Díky za návštěvu a komentář.

Tvůj blog mi připomněl, že bych si měla prostudovat nové podmínky u několika účtů, na které mi přišlo avízo o změnách

Ovšem deset položek hravě utratím, i když se snažím často platit hotově, abych alespoň zrnkem sypala písek do soukolí snah o digitální otroctví .

A představ si chudáka dědulu, co se snaží rychle splnit podmínky banky... ...a má zpocená záda až kam a pocit povinnosti před koncem roku...

Díky za návštěvu a držím pěsti při studiu podmínek...

Já nemám rada, keď stojím pri pokladni, že mi niekto priam dýcha na krk, to sa vždy posuniem pred vozík. Tak to je dobre, že tí čo stáli za dedkom nenadávali a vydržali to. Krásny nový rok želám, Stáni.

Ano, dědula to zvládnul, pokladní to zvládla a i ti ostatní měli sváteční náladu, takže vše proběhlo v klidu.

Také krásný nový rok přeju, milá Janka.

Slavko, zdravim fajn čtení, přímo na titulku...

Díky, Mirko, taky zdravím a díky za čtení!