Lidi ve frontě šílí! Dědula chce deset účtenek!

Hypermarket. Jede všech šestnáct pokladen. U těch samoobslužných je fronta přímo nekonečná! A dědula chce rozdělit svůj nákup na deset menších?

S Martou je fakt legrace. Většinu našich kafíček se prosmějeme. Nevím, jak to dělá, ale vždycky přijde s nějakou neuvěřitelnou historkou!

Včera bylo naše první kafe v novém roce. Vánoce a Silvestra jsme probraly celkem rychle a pak se Marta začala smát. Viděla totiž starší paní u vedlejšího stolku, jak chce zaplatit kafe zvlášť a zákusek taky zvlášť.

„Hele, koukni na ni...“, jemně kývla hlavou směrem k výloze, kde paní seděla: „...sleduj!“

Ano, sledovala jsem. Servírka na terminálu naťukala částku za kafe, paní zaplatila. Účtenka vyjela a servírka nastavovala druhou platbu. Paní mezitím vytáhla z kabelky propisku a radostně na účtenku něco napsala. Když zaplatila druhou, tak na ni zase něco napsala a ke své sousedce, taky starší paní, pyšně poznamenala, že tahle je už osmá a chybí už jen dvě!

„No a co?!?“, ptám se pohledem Marty. Marta nic neříká a jen se směje...

...a po vydatném doušku kafe spustila: „Na Štědrý den jsem ještě honem dopoledne skočila do hypermarketu vedle nás pro poslední drobnosti, protože pak mělo být několik dní zavřeno...

Lidí plný obchoďák, zaměstnanci jezdili s paleťáky a doplňovali zboží jako o život. Košíky žádné, protože uvnitř byl dav a prostě na to množství lidí nestačily...

Já šla jen bez košíku, protože ty drobnosti snadno unesu v ruce...“, Marta se usmála: „...byla jsem hotová coby dup a jdu směrem k pokladně.

Jenže ouha!

Jelo všech šestnáct pokladen, u samoobslužných byla fronta ještě větší...

Ale víš, že mne baví cvrkot a tak jsem odhadla frontu u pokladny, kde v košících měli lidi nejmíň zboží a čekala jsem... Navíc tam byla moje oblíbená pokladní, která je rychlá jako blesk...

A jasně, odsejpalo jí to! I se na lidi usmívala a všem popřála krásný Štědrý večer. Když jsem přišla na řadu, tak těch pár mých kousků měla obratem ruky.

Při placení jí děkuju za úsměv a dobrou náladu a říkám, že mají fofr!

Přikývla a ještě říká, že teď už je to pohoda, ale ráno že tam byl pán, co chtěl rozdělit nákup na deset menších, že potřebuje deset účtenek!“

Marta udělala dramatickou pauzu. No a taky si chtěla uďobnout kousek šlehačkového dortu. Toho, co má tak ráda!

„Jasně, že jsem se zeptala, proč to chtěl...“, zasmála se Marta, když viděla můj udivený pohled: „Pokladní si povzdychla, že pán řekl, že potřebuje kartou zaplatit deset plateb, aby měl dobrý úrok na účtě a že byl celý měsíc nemocný a odpoledne že odjíždí na chalupu, kde žádný terminál není...

...a protože pokladní znám a vím, že chce zákazníkům vyhovět, tak že to udělala. A namarkovala dva nebo tři kousky desetkrát po sobě.

A kupodivu že prý i další zákazníci ve frontě to vzali s humorem. Prý když je ten Štědrý den!“

S Martou jsme tedy usoudily, že i paní u vedlejšího stolku zřejmě sbírá platby do banky.

A když jsme pak odcházely, tak tomu všemu nasadila korunu servírka. Za ta léta se už dobře známe a tak když jsme platily, tak nám servírka říká: „A ne že budete platit kafe i zákusek zvlášť!“

–-

PS. Nový rok nebo léto, s Martou se vždycky zasmějeme...

Sedí a nehne se! Chudáci Japonci! - Blog iDNES.cz

Vlak zastavil prudce! Polití byli všichni! - Blog iDNES.cz

Vlak přijel! Ale chyběly mu dva vagóny! - Blog iDNES.cz