Jsi cizinka? A co ty kalhotky?

Jste nově v cizině. Všechno je jiné. Práce! Jídlo! Sousedé! Snažíte se dobře reprezentovat Česko. Jde vám to! Neberou vás jako východní špínu. Ale pak stačí jen moment a mezinárodní ostuda je tu! Ani se nenadějete!

Irena byla jako vždy ve vynikající náladě. Potutelně se usmívala a očima nenápadně ukazovala vedle sebe. Měla co dělat, aby se nesmála nahlas. Nepřišla totiž na kafíčko sama. Vedla s sebou kolegyňku, o které všichni víme, že perfektně pracuje, vždy je jako pravítko a všechno má tak pintlich, že už to prostě víc nejde! Takže když se jí stane něco neobvyklého, tak to dlouho, ale opravdu dlouho špatně nese.

Irena se usadila a jemně pobídla Drahušku, ať spustí: "Drahuško, povyprávěj to ještě jednou. Sdílená zkušenost přece vždycky bolí míň, jak my ženy všechny moc dobře víme."

Drahuška se na Irenu vděčně usmála a už ne tak koženě se usadila.

"To vám musím říct, aby mi bylo líp...

Zase se mi to stalo!!!", utřela si slzičku Drahuška.

"Třeba to není tak zlé, jak to vypadá...", snažím se ji trochu ukonejšit. Sice netuším, co Drahušku tak vyvedlo z míry, ale každé slovo útěchy má mezi ženami svou cenu.

"Věšela jsem prádlo na balkóně a stalo se mi to zase!!!", vyhrkla Drahuška.

Irena věděla, co bude následovat, celou historku už slyšela ráno. Tak jen lehce pohladila Drahušku po rameni a po mně hodila veselým pohledem. Ale samozřejmě tak, aby Drahuška ten pohled nezachytila.

"Rázem jsem se octla v době, kdy jsem sem přišla. Novicka z Východu v západní cizině. Všichni na nás koukali jak na exoty, a tak jsem se snažila, abych dobře reprezentovala!" Drahuška nám připomněla dávné časy, kdy si o nás část místních myslela, že jsme právě slezli z palem.

"Tenkrát jsem bydlela v nóbl činžovním domě. Bydleli tam samí kravaťáci, nejhorší auto tam byl Mercedes a já tam byla od nás úplně první. Ale časem jsem se s některými lidmi seznámila, občas jsem spolu jeli výtahem, prohodili pár slov..."

Koukly jsem s Irenou na sebe. To si obě moc dobře pamatujeme. Časem se ledy rozpustí a je to pak fajn. Ale co mohlo Drahušku tak rozrušit?!?

"Bylo to fakt hrozný!", Drahuška koukla kolem, jestli je tam nějaký mužský. Nebyl! Tak šeptem pokračovala. Je přece tak decentní!

"Ale tohle bylo FAKT hrozný!", pořád šeptala Drahuška. Nebylo to třeba. I kdyby tam nějaký mužský byl, tak by jí jako cizince nejspíš nerozuměl. Ale Drahuška je Drahuška: "Znáte to, možná to děláte taky tak! Když mám svoje dny, tak nikdy nepoužívám nejlepší krajkové kalhotky, abych si je třeba nezničila. To bych nepřenesla přes srdce! Luxusní krajku používám jen na činnosti ve dvou!", hrdě deklamovala Drahuška.

Je to moc dobře vidět. Stačí se na ni podívat. Oblečení nejlepších značek, vždy dokonale sladěné s celkovým outfitem. Takže je jasné, že její kalhotky nestojí dvacet korun, spíš jsou to nejmíň dva tisíce!

Jsem pořád zvědavá, co z toho vyleze. Irena se jen usmívá.

"Tak jsem normálně vyprala prádlo. V něm i dvoje mojednové kalhotky. Byly už trochu otřepané a sem tam nějaký flíček. To se občas stane, když mám malou nehodu a všechny skrvny pak nejdou vyprat.

Jako obvykle jsem pověsila prádlo na balkón, ať je všechno voňavé. Odpoledne na šňůry svítí sluníčko, takže bych prádlo večer sundala a bylo by! Tyhle kalhotky nebyly odjinud vidět, věším je vždycky mezi ostatní věci.

Jenže!!!

Večer se vrátím domů, sbírám prádlo a... ...a zrovna jedny tyhle kalhotky tam prostě nejsou!!!

Polil mne pot!

Nebyly ani na zemi balkónu! Dívala jsem se dolů, jestli je neuvidím na společné zahradě!

Neviděla jsem je!

Pádím výtahem do přízemí a hledám! Nejsou ani mezi kytkami, ani na keřících ani na dlážděné terase! Prostě tam nejsou!

To už jsem propadla zoufalství! Kalhotky v čudu!

Tak jsem uvažovala, co bude dál! Samy o sobě by mi nechyběly, ale co kdyby je někdo vyvěsil třeba u schránek? Tam občas visí třeba ztracená čepice nebo rukavice!"

"Tak by ses k nim přece nehlásila!", smějeme se s Irenou.

"Ale styděla bych se! Protože bych věděla, že jsou moje!", natahovala moldánky Drahuška. Je přece taková akurátní!

"A jak to tedy dopadlo? Ty kalhotky se přece jen tak nevypařily?!?", hážu Drahušce udičku. A taky jsem zvědavá. Irena má co dělat, aby se už nechechtala nahlas. Jen koulí očima! Irena už ví!

Drahuška je červená jako malé rajčátko. Jen její vínová rtěnka přeráží barvu kůže.

"Myslela jsem si, že ty kalhotky třeba odnesl nějaký pták nebo... ...prostě to zařídila nějaká vyšší moc! Prostě nebyly!", vyhrkla Drahuška!

"Ale bylo to mnohem šílenější!", už málem křičela.

"Večer jsem si zrovna chystala večeři, když někdo zazvonil. Nikoho jsem nečekala!

Otevřela jsem! A ještě že jsem už neměla noční košili!

Za dveřmi byly... ...moje kalhotky!!!

Teda... ...byly ve výši očí! Za roztaženou gumičku a s fujtajblovým výrazem je v prstech držel soused z bytu pode mnou! Věděl, že má jít ke mně. Já totiž jsem na našem patře jediná žena. Ostatní jsou samí muži.

A s dehonestujícím pohledem a se slovy "To je určitě vaše! Měl jsem to na balkóně!" mi je spíš hodil než podal!

Byla jsem rudá jak rak! Zpocená až na zadku!

Popadla jsem kalhotky, odstrčila souseda, práskla dveřmi a šla brečet na gauč!

Já se tak styděla!", už Drahušce padaly slzičky z očí. Bylo nám jí líto. Styděla se ještě teď!

"A k tomu ještě navíc", přes mokré oči dodala Drahuška: "já jsem si na něj myslela!"

To už jsme Drahušce podávaly kapesníčky. Jedním si utřela oči a do druhého se bohatýrsky vysmrkala!

"Pohledný Francouz, vždy v obleku, boty ve vysokém lesku, poslední model Volva, uklízečka, jídlo z nejlepších restaurací!

Moje životní šance!"

---

PS. Když člověk bere život v zahraničí s humorem, má spousty příležitostí se zasmát!

Jsi cizinka? Tak si to svoje porno provozuj doma!

Jsi cizinka? Ukliď si doma, špindíro!

Jsi cizinka? Tak ti zkontroluju toaletní papír!