Ještě že jsou babičky! Jinak by holčička umřela!

Tohle opravdu nikdo nechce zažít! Letíte si z dovolené od moře, opálení, spokojení. Vracíte se do chladného jara do Prahy. Let probíhá klidně, když tu se ze zadní části letadla ozve pronikavý hlas: „Je tady doktor?!?“

Marta přišla dnes na kafe skoro v letním oblečení. Jo, je sice jaro, ale na nějaké teplo to opravdu nevypadá...

Vím, že byla u moře na dovolené a že se čerstvě vrátila. Opálená, odpočinutá, veselá, s úsměvem na rtech!

„To bys nevěřila, co se cestou do Prahy stalo!“, pravila hned, jak před ní přistálo kafe a dortík: „Poprvé v životě! A že létám hodně často!“

Jasně, že jsem byla hned jedno ucho. Taky často létám a tak mne samozřejmě zajímalo, co Martu tak zaujalo.

„Představ si tu situaci...“, Marta ochutnala kávu a pochvalně kývla hlavou. Kafe skvělé jako vždy: „Vracíme se do Prahy. Přiletět jsme měli před půlnocí, takže každý si ještě užíval teplý den. Letadlo úplně plné, volná snad jenom dvě sedadla. Vše probíhá v klidu, ani děti moc nepláčou! A že jich tam bylo! Hlavně školkového věku.

Tak si tak letíme, letušky obsluhují cestující. Ti si potichu povídají, sem tam se ozve pláč dítěte...

Už jsem se pomalu chystala na přistání a kontrolovala jsem si všechny věci, abych v letadle nic nezapomněla...“

Přikyvovala jsem hlavou. To jsou takové normální činnosti, které dělá každý z nás...

Marta se na mne podívala: „Jo, přesně, jako vždycky. A v letadle byl pořád klid...

Když tu najednou se ozval pronikavý ženský hlas: „Je tady lékař?!? Honem, nebo ta holčička umře!“ A pak ještě jednou a ještě jednou. Letušky přiběhly k sedadlu, odkud se ozývalo zoufalé volání. Dvě řady za námi, takže jsem trochu mohla sledovat situaci...

Cestující se začali zvědavě otáčet, co se děje...

Starší paní stála, volala o pomoc a ukazovala na sedadlo za sebe. Byl tam mladý muž s delšími vlasy a u okna byla tak osmiletá holčička. Paní byla otočená k ní a vysvětlovala letuškám, že holčička má nějaký záchvat a je v bezvědomí. Tatínek jen nešťastně sledoval situaci a bylo vidět, že nechce ostatní obtěžovat...

To ta starší paní před ním jednala úplně jinak! Asi měla doma stejně starou vnučku...

Mezitím se uprostřed letadla zvedl starší štíhlý šedovlasý muž s ohonem a prodíral se k holčičce. Sedl si k ní a začal se zjišťováním stavu a ošetřením.

Mezitím ještě kapitán palubním rozhlasem vyzýval cestující, ať se přihlásí zdravotníci. A ať zůstaneme na svých místech, až přistaneme.

Naštěstí už jsme šli na přistání, takže bylo jasné, že se holčičce dostane náležité pomoci!

A taky že ano. Když jsme dorolovali k terminálu, tak už tam stálo pohotovostní auto a letištní zdravotníci čekali v rukávu, až se otevřou dveře, aby mohli vstoupit do letadla.

Už byli uvnitř, když v tom se asi v desáté řadě zvedla blondýna s kačeřími rty a začala otvírat dvířka zavazadlového prostoru nad sebou. Ostatní cestující ji stahovali zpátky. Asi byla cizinka a nerozuměla pokynům plilota, abychom umožnili záchrannou akci. Hned si s omluvným úsměvem sedla...

Záchranáři se protáhli uličkou kolem nás. Nesli si vybavení včetně defibrilátoru. Říkala jsem si, že snad nebude potřeba...

Muž s ohonem záchranářům popisoval situaci, že holčička stáčela oči a pak ještě něco, co jsem neslyšela...

Letušky zatím chodily po letadle a děkovaly cestujícím za vstřícnost.

Záchranáři holčičku stabilizovali, dali jí kapačku a vypadalo to, že bude dobrá. Tatínek stál pořád nešťastně vedle a čekal. Takhle si asi návrat z dovolené nepředstavoval...

Najednou pilot hlásil, že k zadním dveřím přijíždějí schody a přicházejí hasiči. Přišli tři se skládacími nosítky a i v tom malém omezeném prostoru dokázali holčičku naložit, zafixovat bezpečnostními pásy a odnášeli ji zadními dveřmi do sanitky, která mezitím přijela...

Pilot poděkoval cestujícím za spolupráci a ještě řekl, že holčička bude v pořádku. Bylo úplně slyšet, jak cestujícím spadl kámen ze srdce a když záchranáři odcházeli předními dveřmi, doprovázel je potlesk všech v letadle. Co na tom, že se náš let prodloužil o víc než půl hodiny...“

Marta při líčení situace ani nestihla upít kafe a ďobnout dortíku...

Když to napravila, tak ještě dodala: „Takovou malou kaňkou byla poznámka staršího pána, že mu kvůli holčičce ujel poslední autobus a že už se nedostane domů... ...ale napravil to hned v další větě, že nejdůležitější je, že holčičku zachránili...“

–-

PS. Podobné příhody se dají zažít i ve vlaku... Naštěstí nejsou tak nebezpečné...

Měla sice ufiklou ruku, ale bradavku jako voko! - Blog iDNES.cz

Vlak přijel! Ale chyběly mu dva vagóny! - Blog iDNES.cz

Zpražila jsem ho pohledem! Ani necek! - Blog iDNES.cz