Dvě opečené brambory, aneb dejte si pozor, co objednáváte!

Máte hlad. Zkoumáte nabídku restaurací a rychlého občerstvení kolem. Chcete jen něco malého. Objednáte si. A z výsledku málem upadnete!

Marta si dneska ke kafi dala sendvič místo obvyklého dortíku. Slastně se zakousla, chvíli povalovala sousto na jazyku a stejně slastně polkla.

„Představ si, tuhle jsem byla v Praze. A znáš to! Chodíš po městě a časem tě přepadne hlad. Trdelník nebo něco sladkého nechceš a taky nechceš jíst vestoje třeba klobásu u vysokého stolku na Václaváku...“, usmála se Marta.

Marta je gurmánka, to vím, a s radostí si vychutná spoustu jídel. Včetně těch „obyčejných“ jako je bramborák, dobře opečená klobása nebo i párek v rohlíku. Když je k tomu ta správná atmosféra...

„Tak jsem koukala po nabídkách a zároveň po místu, kde by se s tím dalo sednout a v klidu si tu dobrůtku vychutnat...“, dál se usmívala Marta: „...že to nebude na talíři, s tím jsem byla smířená. Přece jen je jednodušší servírovat venku na tácku než mýt hromady nádobí. To naprosto chápu...

A tak jsem procházela podél řady stánků a dočasných sezónních restaurací. Hledala jsem něco menšího, ne velké jídlo...

A najednou je to tu! Dvě opečené brambory a sedět se dalo s výhledem na řeku a lodě projíždějící kolem po Vltavě... A mohla jsem si vybrat: brambora se sýrem nebo brambora s trhaným masem.“

Martu znám už dlouho a odhadla jsem, že se rozhodla pro ten sýr. Trhané maso leze dost do zubů...

Marta se pořád usmívala: „Zaplatila jsem u okénka, dostala jsem pípák, vybrala si místo a čekala...

V duchu jsem viděla ty dvě velké brambory, uprostřed rozříznuté, naplněné sýrem, vonícím a roztékajícím se, vedle mističku s dipem...“, rozněžňovala se Marta: „...předem jsem cítila tu vůni a chuť pečené brambory...“

Na Martě bylo vidět, jak má i teď tu chuť na jazyku a i já jsem měla pusu plnou slin. Pavlovovi psi hadr!

„Konečně se ozval pípák! Nadšeně jsem šla k výdejnímu okénku pro ty dvě krásné opečené brambory...“, Marta se na chvíli zastavila a usmívala se už jen kysele: „ Představ si, na pultu ležel umělohmotný talíř, na něm alobal s hromadou kousků brambor právě vytažených z friťáku. Celé to bylo polité bílým dresinkem a na vrcholu té hromady pár kousků nastrouhaného tvrdého sýra!“

„A co jsi dělala?!?“, bylo mi jasné, že chuťové představy Marty vzaly totálně za své...

„No co, měla jsem hlad jak vlk a tak jsem to snědla. Přece to nevyhodím, když už jsem to zaplatila!“, suše konstatovala Marta. Chvíli popíjela kafíčko a dojedla sendvič. Mezitím vychladla a už vesele dodala: „Když jsem blbá, tak jsem blbá!

Měla jsem se líp dívat!

Ono to totiž nebylo dvě opečené brambory, ale ta dvojka byla jako druhá nabídka – jako za druhé! Ale nebyla tam tečka a ani pořádná mezera, takže to vypadalo, že ta dvojka patří k těm opečeným bramborám. Takže vlastně měli pravdu a dostala jsem to, co jsem si objednala!

Příště budu líp číst!“

–-

PS. Na kafíčkách s Martou se vždycky zasmějeme...

Opily se tak, že ráno nepoznaly vlastní děti! - Blog iDNES.cz

Seděly tam dvě buchty! Jedna hezká, jedna tlustá! - Blog iDNES.cz

Vypadla nám z okna lednička! Naštěstí všichni přežili! - Blog iDNES.cz