Devadesátky byly nejlepší! To jsem měl erekci od rána do večera!

Jo, to byly časy! Holky nám samy skákaly do postele, my jsme si mohli vybírat! A když kráčely po ulici, to byl koncert! Houpaly se a my na nich mohli oči nechat!

Dneska jsme s Martou měly veselé kafe. Vedle nás totiž seděli tři tak přespadesátníci. Vesele se smáli a vykládali si důležité životní momenty. Asi se dlouho neviděli...

Nešlo neposlouchat!

Nejdřív si vyměňovali rodinné novinky. Pak vybírali auta, hodnotili jednotlivé značky a pak ten nejbližší u okna začal o své autoškole. Asi si obnovoval řidičák...

„To byste se, chlapi, divili, co všechno s instruktorem semeleme.... Jo, jasně, nejdřív dopravní značky, pravidla a tak...

Už mi není osmnáct, tak si s instruktorm tykáme. Jsme tak stejného věku, oba ženatí, oba životem otlučení. A on nejde pro silné slovo daleko. Takže s námi jezdí různí rohatí a krásné půlky a tak...“

Chlapíci se smáli, protože okeňák se snažil neříkat sprostá slova a obcházel je různými oklikami. Ale zvědavě na něj koukali, co z toho vyleze. My s Martou samozřejmě taky. Měly jsme uši až u nich.

„Jo, se mi smějte, vy volové!“, okeňák se na ně zamračil: „Mám co dělat, abych při jízdě sledoval správné pruhy nebo abych nevjel do jednosměrky!

A instruktor pořád mluví. Stihne mi dávat pokyny, prohlížet telefon, volat s manželkou, co má nakoupit, a ještě sledovat nejen provoz, ale i ženský na chodníku!

Zrovna jsem se řadil do levého pruhu, provoz jako blázen a najednou intruktor zařve: Hele, to jsou melouny!“

Chlapíci se v ten moment rozesmáli, my s Martou honem upily kafe, aby nebylo vidět, že se tajně chechtáme taky. Obě jsme zkušené řidičky, takže jsme měly před očima onu situaci a bylo nám okeňáka trochu líto.

„Já se tak lek...“, vyhrkl okamžitě: „...až jsem dupnul na brzdu!“

„A naboural jsi?“, smáli se chlapíci.

„Ne, ale instruktor si málem rozbil hlavu o přední sklo. Naštěstí za mnou bylo dost místa, takže auta stihly zastavit. Bylo to o fous!“

Chlapíci smíchem málem padali ze židlí. Okeňák sice vypadal nešťastně, ale dobrá nálada ho neopustila. Teď už to bylo dobrý, seděl u kafe a ne za volantem.

„A celou další cestu jsme povídali o ženských, jestli jsou lepší mladý nebo starý,“ usmíval se okeňák: „...a zrovna jsme měli štěstí. Po chodníku chodily samé mladé, v minisukních a tílkách. Kroutily zadkama, houpaly vnadama, prostě nádhera! Málem jsem přehlíd značku a nedal přednost z vedlejší...

Když jsem končil jízdu, tak se instruktor zasnil. Teď už jsme oba starší chlápci, ale viděl jsem na něm, že je v myšlenkách kdesi daleko v mládí...“

Chlapíci čekali, co z něj ještě vypadne, protože teď se zasnil i on.

Okeňák se na ně podíval a dodal: „Jo, to byly časy! Přesně tak, jak to řekl instruktor: Devadesátky byly nejlepší! To jsem měl erekci od rána do večera!“

–-

PS. V kavárně se toho člověk dozví...

Seděly tam dvě buchty! Jedna hezká, jedna tlustá!

Asi bych je taky vypustila do lesa!

Přijdu večer domů! A tam cizí chlap!