Čočka je blivajz! Proč si nedá aspoň jeden knedlík?

Mít tchýni je někdy problém. Vše je u mladé špatně, úklid nestojí za nic, prádlo se má věšet jinak, děti vychovává divně. A když dojde na jídlo, tak je oheň na střeše!

Je vedro. Sedíme s Martou na předzahrádce pod slunečníkem a popíjíme skvělé kafíčko. Pohodička! Koukáme se kolem a je nám fajn. Jen dortík jsme snědly rychle, aby se nám v tom vedru neroztekl...

Vedle u stolku sedí dvě důchodkyně. Trochu kulatější, účesy podle kastrolu a zřejmě od jedné kadeřnice. Letní šaty...

...a plná pusa řečí...

Nedá se nic jiného dělat, než poslouchat. Jasně že s Martou sedíme tak, aby neviděly, že máme nastražené uši...

Probraly už všechno. Zdravotní pojišťovnu, kamarádky a pak sklouzl hovor na vaření. Jak jinak?

Zhodnotily ceny potravin v jednotlivých řetězcích, postěžovaly si, jak je draho a pustily se do receptů.

Bílé-letní-šaty chválila manžela, že chová králíky a tuhle že jednoho zabil: „Udělala jsem toho králíka s knedlíkama. Jako vždycky. Jenže když přijeli mladý, tak snacha to jíst nechtěla...“

Než stačila říct cokoli dalšího, tak jí Rudá-hlava skočila do řeči: „No jo, ta tvoje snacha! Furt se jí něco nelíbí!“

„Ne, jen nejí knedlíky“, smířlivě odpověděla Bílé-letní-šaty: „...dovezla si červenou čočku a prosila mne, ať ji udělám, že si ji dá místo knedlíků...“

„Fuj, čočka je blivajz!“, pohrdlivě ji přerušila Rudá-hlava: „Proč si nedá aspoň jeden knedlík?!? Ty se s tím vaříš a ona chce čočku?!?“

Bílé-letní-šaty se zarazila a vypadalo to, že v ten moment neví, co má odpovědět...

„Ať je ráda, že má uvařeno a hotovo na talíři!“, nedala se Rudá-hlava. Asi v té dvojici byla velitelkou. A taky hlavní nadávačkou...

Bílé-letní-šaty se mile usmála: „Tu čočku jsem jí uvařila, je to jen chvilka... ...a králík všem moc chutnal...“

V ten moment zazvonil Rudé-hlavě telefon. Koukla se na displej a úplně roztála...

„Ano, Evičko?“, široce se usmála: „Přijedete v sobotu? A co mám uvařit?“

Chvíli poslouchala: „Jasně, že ti udělám rajčata s jogurtem, jak to máš ráda... Chtěla jsem dělat vepřo-knedlo-zelo, už mám koupené maso. Tak si ho dáme jen s tátou...“

Letní-bílé-šaty seděla a sledovala hovor...

S Martou jsme čekaly, co bude dál...

Hovor skončil, Rudá-hlava plánovala, kde koupí nejlepší rajčata a kam musí dojít pro oblíbený jogurt mladé...

Letní-bílé-šaty ji posmutněle sledovala. Neřekla Rudé-hlavě něco podobného o blivajzu... ...když snaše Rudé-hlavy vepřo-knedlo-zelo nejede...

Po chvíli Rudá-hlava koukla na hodinky a obě zvedla, že už jim pojede autobus a že sebou musí hodit.

A my s Martou jsme dál sledovaly rušný život na náměstí...

Takové obyčejné slunné odpoledne...

–-

PS. V kavárně toho člověk vyslechne...

Dvě opečené brambory, aneb dejte si pozor, co objednáváte! - Blog iDNES.cz

Navařím mu do krabiček! Ať mi tam nezdechne! - Blog iDNES.cz

Seděly tam dvě buchty! Jedna hezká, jedna tlustá! - Blog iDNES.cz