...a tak klofla kluka z vesnice!

Všichni jí závidí! Vdala se za mladíka z bohaté rodiny a ta má úspěšnou firmu. Všichni žijí v zahraničí. Jenže je jí to na houby! On nechce děti. Tak co má chudák holka dělat?

Marta přiběhla na kafe na poslední chvíli. Občas se někde zdrží, ale to volává. Dneska to bylo v relaci.

Venku svítí sluníčko, přes výlohu pěkně hřeje, kolem voní káva a je to prostě odpolední pohoda.

Obsluha už se ani neptá a rovnou nese Martě její oblíbené lungo. Marta upije ze sklenky vodu a když se trochu vydýchá, tak se rozhlíží kolem...

Nic neobvyklého, běžné osazenstvo. Dneska tu není ani parta mladíků, ani parta svalovců. A ani štěbetavé důchodkyně. Fakt pohodička!

V klidu popíjíme kafe a plkáme. Nikam nechvátáme...

Najednou se Marta začne smát. Sleduju její pohled a vidím, že pozoruje orchideje, které se nově objevily na pultě vedle kávovaru. Jsou moc pěkné, ale já opravdu netuším, proč u Marty způsobily záchvat smíchu.

„No nekoukej na mne tak...“, Marta zjistila, že na ni s údivem hledím: „...ty orchideje mi něco připomenuly...“

A to by nebyla Marta, kdyby se hned nepustila do akce: „Jedu tuhle vlakem. Byl pátek odpoledne, takže vlak narvaný. V kupé už jsem chytla předposlední místenku a bylo jasné, že možná budou lidi i stát...

A jako obvykle jsem přišla do vlaku o něco dřív, aby mi spolucestující nezabrali místo nad hlavou, měla jsem totiž dvě zavazadla. A na mém místě seděl mladík...

Jasně, hned se uhnul a sedl si vedle přítelkyně naproti k oknu. Ale pak přišly dvě ženské středního věku a co čert nechtěl, ti dva mladí jim seděli na místech...

Nakonec se ukázalo, že ti mladí sedí ve špatném vagonu. Tak odešli!

Nás zůstalo pět ženských a ledy byly prolomeny. Úsměv sem, úsměv tam... Ty dvě nás varovaly, že jsou ukecané a že budou celou cestu mluvit...

Znáš mne, já huba nevymáchaná jim říkám, hlavně ať na sebe nic neprozradí, že by se jim to třeba mohlo vymstít, že svět je malý...“

Ano, Martu znám a vím, že občas i pronese něco, co by si ostatní za rámeček nedali. Ale taky vím, že to je vždycky v naprosté slušnosti...

Marta upila kafíčka a zasmála se: „Představ si, že z té mladší vypadlo, že už se jí to stalo!

A tak jsme jeli, cesta dobře ubíhala, ty dvě pořád něco vykládaly a my ostatní jsme si četly...

Neposlouchala jsem je, až mne zaujaly ty orchideje!“

V ten moment mi bylo jasné, proč se Marta tak smála. I když u ní nikdy nevím, jak její historka skončí...

„Celou cestu totiž mluvily o vaření, o zahrádce, o práci, o rodině... A najednou se pustily do nějaké známé. V ten moment se způsob řeči změnil!

Ta známá se prý seznámila s nějakým mladíkem a že prý se vzali. A že se odstěhovali do zahraničí, kde celá jeho rodina má firmu. A že pěstují orchideje! To mne zaujalo, protože mne nikdy nenapadlo, že je možné mít firmu na pěstování orchidejí!“

Mne to taky nenapadlo a tak jsem Martu poslouchala s velkým zájmem...

„Jenže ony o orchidejích řekly jen to, že si jim ta známá stěžovala, že se tak nadřou a že by nevěřily, kolikrát jim ty orchideje ukradli a že jim i několikrát ostřihali stonky s květy, takže přišli i o roční práci...“

Marta koukla na orchideje na pultu a zamyšleně pokračovala: „...to mne zajímalo, ale je asi ne. Pustily se do pomlouvání té známé...

A že by chtěla dítě, ale manžel že nechce, protože už má dítě z předchozího manželství...

Takže jsem slyšela o zlatokopce, která se vdala do ciziny a že z toho nakonec nic nemá... ...a že se měla líp v Česku a že jen ty značkové hadry to nespraví...

Za chvíli se z toho stala docela žumpa, takže jsem je přestala poslouchat... ...prostě jen záviděly!“

Marta na chvíli ztichla, ale já jsem taky zvědavá a ptám se, jak to tedy s tou orchidejovou princeznou dopadlo...

Marta se ještě jednou otočila na orchideje: „No jak to dopadlo. Ta černovlasá, co ji asi znala líp, s trochou pohrdání pravila, že se orchidejka vrátila do Česka, klofla kluka z vesnice a má s ním dítě...“

Říkám Martě, že to tedy dobře dopadlo, ale Marta jen zavrtěla hlavou: „Asi ne, protože prý s ním už nežije...

Ty dvě to zhodnotily, že chudák kluk z vesnice posloužil jen jako dárce semene a teď že nemá nic! Jen povinnost platit alimenty!

A orchidejka že je pěkná rohatá!“

–-

PS. Marta a její příběhy...

Asi bych je taky vypustila do lesa! - Blog iDNES.cz

Opily se tak, že ráno nepoznaly vlastní děti! - Blog iDNES.cz

Ona patou ucpává odpad a já lopatkou sázím vodu do popelnice! - Blog iDNES.cz