60+?!? Staroušek si zaslouží medaili! Poprvé zaplatil na samoobslužné pokladně!

Technika dopředu doslova letí! Každý den je něco nového! AI se stává každodenní realitou. Ale co dělat, když je člověk ještě vlastníkem tlačítkového telefonu? To je pak infarktová situace!

Stařenky už v klidu popíjely kafíčko a zvesela komentovaly školní skupinu dospívajících děvčat přes ulici.

Nečekaně dnes dorazil i pan Bertík. Byl celý zpocený, utíral si kapesníkem orosené čelo a objednal si nejen kávu, ale i velký džbán vody. Že prý se musí zavodnit!

To ale samozřejmě byla voda na mlýn pro všechny stařenky. Otázky padaly jedna za druhou a pan Bertík nevěděl, na kterou odpovědět jako první. Nejdřív se napil vody, hluboce se nadechl a začal...

„Dámy,“ hned bylo jasné, že zrovna došlo k nějaké důležité události, jinak by je oslovil děvčata: „...povedlo se mi něco mimořádného!“

Nenechal je dlouho čekat. Sice vypadal tak nějak stydlivě, ale zároveň i hrdě: „Dneska jsem poprvé zaplatil na samoobslužné pokladně v obchoďáku!“

Stařenky se moc snažily, aby se nezačaly smát. Jen paní Blanka vzadu poprskala celý stolek.

Pan Bertík se ještě jednou napil: „Nakoupil jsem jako obvykle pár kousků, co potřebuju a šel jsem k pokladnám...“

Stařenky pokyvovaly hlavami a vesele čekaly, co z pana Bertíka vypadne. On je totiž takový hodný medvídek, nepraktický až hrůza. Prostě některé činnosti se zdají být nad jeho síly...

„Jenže nebyla žádná otevřená! Jen pořád hlásili, že kvůli nemoci je nutné platit na samoobslužných pokladnách...

A to jsem nikdy nedělal! Rád si popovídám s pokladními, už mám svoje oblíbené...

A představte si,“ kroutil hlavou pan Bertík: „u všech těch samoobslužných bylo jen jedno mladé děvče, které pomáhalo, aby to rychleji odsýpalo. Takovou frontu už jsem dlouho neviděl...“, povzdechl si pan Bertík.

Stařenky ani nedýchaly, bylo to tedy drama! A pan Bertík byl červený až za ušima.

„A pak přišla řada na mne!“ červená barva z obličeje pana Bertíka ne a ne zmizet: „...jenže já nevěděl, co mám dělat! Přikládal jsem na obrazovku kartičku řetězce a ona se ne a ne načíst! Pán vedle mne mi naštěstí pomohl. Sundal čtečku a tu kartičku mi načetl...

...a pak se mi podařilo načíst jogurty a paštiku...“

Stařenky sledovaly celý postup. Jako by s panem Bertíkem stály u té kasy!

„...a pak jsem se zasek na chlebu a rohlíkách! Ty načíst nešly! Nemají žádný kód!!!“, nešťastně prohlásil pan Bertík: „Lidi ve frontě mi už začali nadávat, že chvátají a jeden mladík dokonce řekl, ať ten dědek nezdržuje!

A já tam tak nešťastně stál... ...a tak jsem se styděl! Připadal jsem si jak nemohoucí!

Naštěstí si mne všimla ta mladá zaměstnankyně. Viděla, že mi to vůbec nejde a že fronta je delší a delší. Tak mi pomohla. Všechno naťukala a pak mi řekla, ať zaplatím. Jestli hotově nebo kartou...

A já... ...já zaplatil kartou! To už umím!“, hrdě pronesl pan Bertík a znova se napil vody. To vyprávění ho vyčerpalo skoro stejně jako samotný nákup!

Stařenky ho konejšily, že příště to určitě bude mnohem lepší.

Pan Bertík se naštěstí už uklidnil, i ta rudá barva se mu ztratila z tváří: „No víte, já platím u kas s obsluhou, protože jim chci pomoct udržet místa! Vždyť by je mohli vyhodit pro nepotřebnost!“

Za několik minut už byla diskuse úplně jinde, jen pak Bertík byl potichu. Asi znovu prožíval svůj nákup.

Pak se usmál: „Dámy, dospěl jsem k rozhodnutí! Koupím si dotykový mobil a všechno se to naučím!“

Stařenky mu zatleskaly a on se cítil jak na divadle. Bylo mu moc fajn!

„Víte, milé dámy,“ ještě dodal a byl moc pyšný, že ho stařenky takhle ocenily: „já jsem se tam tak trochu styděl! Na vedlejší pokladně platil asi dvanáctiletý kluk. Měl toho mnohem víc než já a byl hotový cobydup! Věrnostní kartu měl v mobilu a tím mobilem i zaplatil.

To já chci umět taky!!!“

–-

PS. Pan Bertík je sice trochu pomalejší, ale legrace je s ním velká!

60+?!? Staroušek se diví! Kdo mu dal vajíčka na bříško? - Blog iDNES.cz

60+?!? Staroušek má štěstí! Málem se zabil v autobusu! - Blog iDNES.cz

60+?!? Staroušek je podivín! Kouří za garáží! - Blog iDNES.cz