60+?!? Stařenka zkoumala vánoční cukroví! Málem si rozbila nos!

Blíží se vánoce. Šílenství dostupuje vrcholu. Záclony se perou, vánoční úklid pokračuje podle plánu. Cukroví už je většinou upečené a uložené v krabicích, aby na vánoce bylo správně uleželé. Jenže co když do toho vstoupí mráz?

Dnes bylo poslední kafe před koncem roku. Pak se stařenky a staroušci rozjedou k rodinám nebo rodiny přijedou k nim. Část party ale odjíždí různými směry za teplem. Takže dnes to není jen o cukroví a úklidu, ale i o tom, která teplá destinace je ta jediná správná.

Hovor byl v plném proudu, když přišly paní Olina a paní Soňa. Paní Soňa si držela před nosem kapesník, paní Olina měla nos úplně červený. Naštěstí se obě smály a nevypadaly, že by na ně spadl třeba okap nebo taška ze střechy...

Usadily se a ostatní zvědavě čekali, co k tomu obě dámy dodají...

Než přistála kafíčka na stolku, tak se pohodlně usadily a začaly se znovu smát...

„Kolik máte letos druhů cukroví?“, vypálila paní Olina. Byl to docela zvláštní začátek diskuse. Ale ostatní už byli zvyklí, takže se ani moc nedivili...

„Třináct...“

„Dvanáct a ještě budu dělat rumové kuličky...“

„Nemám ani jeden, jedu k moři za teplem...“

„Peče manželka a já jí do toho nemám mluvit...“

Odpovědi byly všechny podobné předchozí diskusi...

„To se dalo čekat!“, prohlásila důrazně paní Soňa: „Je to jako každý rok! A já taky nepeču. Pak to musím všechno dojídat a nechci mít pět kilo navíc!“

Jak paní Olina, tak paní Soňa ještě chvíli nechaly ostatní povídat a v klidu popíjely kafíčko a pojídaly skvělé šlehačkové dortíky. Bylo jim oběma jasné, že ta otázka brzy přijde!

A taky že jo!

Odvážil se pan Bertík. Dnes měl povídací náladu a neseděl jako obvykle v koutku, kde jen poslouchal: „A co se vám vlastně stalo, že vypadáte jako by do vás naboural autobus?“

Obě se začaly vesele smát.

„Zkoumaly jsme vánoční cukroví!“, pomalu a s důrazem na každou slabiku recitovala paní Olina.

„Kde a proč?“, nedal se pan Bertík. Byl dnes jako vyšetřovatel u kriminálky.

Dámy na sebe koukly a tentokrát promluvila paní Soňa. Byl na ni parádní pohled. V obou dírkách měla nacpané kousky toaletního papíru a nos docela oteklý jako by měla pět let rýmu...

„Přece v cukrárně!“, pořád pomalu recitovala paní Soňa. Když viděla udivené pohledy ostatních, se smíchem dodala: „V cukrárně na náměstí měli ve vitríně několik poliček krásného vánočního cukroví – linecké, vosí hnízda, rohlíčky, pracny... ...no prostě cukroví jedna báseň.

Chtěly jsme si ho s Olinou prohlédnout pořádně zblízka. Jenže venku je mráz a měly jsme orošené brýle. A taky jsme byly líné si je sundávat nebo otírat, protože po chvíli v teple stejně orošení zmizí...“

Ostatní přikyvovali, protože stejný problém mívají také... ...jenže co to má společného se skoro zlomeným nosem?

Paní Soňa velice dobře registrovala udivené pohledy...

„Tak jsme posunuly brýle na nose a koukaly přes ně. Jenže jak jsme se sklonily k vitríně, tak jsme bez brýlí nablízko neviděly sklo a bouchly jsme nosy do něj!!! A dopadly jsme takhle!“, paní Soňa ukázala na oteklý nos.

Celá banda se začala chechtat, ale pak potvrdili, že by se jim zřejmě mohlo stát to samé...

„Naštěstí sklo zůstalo celé a odnesly to jen naše nosy!“, dodala ještě paní Olina: „A to cukroví ve vitríně... ...to byla nádhera!“

„A jak vonělo!“, paní Soňa musela mít poslední slovo, ostatně jako skoro vždycky. Popotáhla ucpaným nosem a v ten moment se rozesmáli ostatní při představě, jak paní Soně létají po ráně do skla jiskřičky kolem hlavy...

...a za chvíli už v kavárně zase vládla poklidná vánoční atmosféra, voněly svíčky na adventním věnci a vánoční stromeček v rohu kavárny jemně blikal...

Veselé Vánoce všem!

–-

PS. Tahle banda staroušků a stařenek přináší už léta do kavárny radost a řada hostů přichází v době jejich pravidelných kafíček a směje se s nimi...

60+?!? Stařenka má výhodu! Může chlastat! Odkaz

60+?!? Stařenka má problém! Vypadá moc mladě! Odkaz

60+?!? Staroušek má štěstí! Málem se zabil v autobusu! Odkaz