Ženská, co děláte s tím psem?!

Někomu prostě nevysvětlíte, že jsou na světě různí psi, protože to jednoduše nestihnete. Jako známá v tomto příběhu.

Ta si pořídila psa, čínského chocholatého naháče. Jak je o této rase známo, jeho kůže je bez chlupů, holá. Ovšem na hlavě má takové "číro", pěknou ofinku, na nožkách chloupky i ocásek má chlupatý. Ten její zvlášť budil pozornost tím, že nechtěl být  zprvu na vodítku. Leckdo jí říkal, že to není normální pes, prý má bez vodítka chůzi jako cirkusový kůň. A když mu ho nasadila, zapřel se na zadní nohy, vykulil oči a dělal útrpný výraz, jako by mu ubližovala. Manžel jí z legrace poradil, aby mu koupila kolečkové brusle a tahala ho jako kačera.

Jednou, když už pesanovi chůze s vodítkem jakž takž šla, vydala se s ním Jarka na sídliště. Bylo to  právě v tento dušičkový čas. Pes způsobně vykračoval a našlapoval před Jarkou, jako by s ním nikdy nebyl problém.

V tom se ze zatáčky vyřítil nějaký cyklista, nadšenec v tomto počasí, napadlo Jarku. Neustále se po dvojici ohlížel, nejdřív si Jaruš myslela, že snad po jejích hezkých nožkách, ale to ji rychle vyvedlo z omylu.

Náhle chlapík vyjel mimo chodník, začal balancovat, až si to namířil na plot z kovových trubek. Z kola nespadl úplně, ale čím víc se snažil vyrovnat jízdu, tím víc mu to nešlo, začal se klátit ze strany na stranu, a mlátit o kovové oplocení, prý i na ta choulostivá místa došlo. 

Ouvej, pomyslela si Jaruna a honem přispěchala chlapíkovi na pomoc.

"Je vám něco?" vykřikla zadýchaně.

"Ženská", vypískl rychlokolař, "co to máte proboha s tím psem, proč jste ho tak debilně ostříhala, copak chcete, aby vám zmrznul ?" 

"Takovýho psa jsem ještě v životě neviděl a ještě jsem se kvůli tomu málem zabil", zaburácel už svým původním hlasem, když mu Jarka na dálku v rychlosti diktovala rasu a stáří. Jen nevrle mávl rukou, vůbec nedbal na její slova, trošku pokřivený nasedl na kolo a zmizel v dáli.

Stačilo málo, pomyslela si Jarka. Zastavit a zeptat se. Ušetřil by si šrámy na těle a modřiny, které mu jistě musela manželka ošetřit.

"Víš, tak si říkám, jestli není lepší mít obyčejnýho "neznačkovýho" voříška, kterýho si nikdo nevšimne", svěřila se mi pak Jarka. Ale obě jsme uznaly, že pro páníčky je naprosto jedno, zda je pes s chlupama, nebo bez. Všichni jsou to stejní parťáci pro celou rodinu.