Zasněžená romance.

I když se počasí zrovna nevydařilo, co se tak trošinku zasnít, určitě nám to půjde, pokud si uděláme čas a přivřeme třeba na malou chvilku oči.

Náš dlouholetý kamarád Milan, se narodil v malé vesničce, jako nejmladší ze čtyř dětí. Jak už to tehdy na vesnicích bývalo, měli i jeho rodiče větší hospodářství a mimo jiného zvířectva, nepostradatelnou součástí byli i koně. Ti byli Milanovou velkou láskou, a samozřejmě s nimi odmala pracoval. Když začal chodit do základní školy do vedlejší vesnice, nebyl pro něj žádný problém přijet na hodinu „pozemků“ i s němi a vypomoci tak poorat školní pozemek. S koňmi prostě zažíval nejedno dobrodružství. A tak i tohle.

Nastala krásná, pohádková zima, tak jako by ji sám mistr Lada namaloval, a parta patnáctiletých hochů si vysnila přání: „ Kdybysme tak mohli do městečka, do kina, to by bylo něco, ale jak?“ Autobusy v té době nejezdily tak často, auto neměl skoro nikdo a tak Milda dostal spásný nápad. Pojedeme na koni!

Rodiče tehdy odjeli mimo domov a tak zřejmě zafungovalo známé přísloví o kocourovi a myši, a nápad se uskutečnil. Milan zapřáhl svého věrného koně Honzu do saní, do těch nasedlo šest dobrodruhů a už se jelo! „Pěkně po zasněžené silnici, kde pod podkovami křupal právě nasněžený sníh a padala jedna vločka za druhou. Měsíc jasně svítil a byl tak krásný večer, že si to ani nedovedete představit!“ líčil nám Milan. Já tam samozřejmě nebyla, tehdy jsem ho ještě neznala, ale dokonale se vcítím do té romantické, nádherně bílé krajiny, kdy je slyšet jen cinkot zvonků a jinak ticho, prostě nádherná zasněžená romance!

A tak hoši dojeli bez problémů do městečka, Honzu „zaparkovali“ do průjezdu jednoho domu, prostřeli mu dobré menu k večeři a už šupali do kina. „A jestlipak si Mildo pamatuješ, co vlastně hráli?“ ptám se, vždyť je to už víc jak třicet let? Samozřejmě, že věděl. „ No jasně, že jo, dávali film Cartoush s Belmondem!“ A po kině Honzu zas pěkně vyvedli z průjezdu, nasedli, kočí mu ani nemusel udělovat žádné povely, koníček perfektně trefil a tak už opět frčeli cestou domů, po krásných, zasněžených lesích a určitě si navzájem líčili své neopakovatelné zážitky z filmu, a cesty, kterou dnes už nikdo z dnešní generace neprožije!